Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1582/08

Ústavní soud rozhodl dne 6. srpna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem, AK se sídlem v Písku, Velké náměstí 119, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008 čj. -144, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označené rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností s tvrzením, že jím došlo k porušení jemu ústavně zaručených základních práv na soudní ochranu, spravedlivý proces a přístup k soudu podle a y a a a 4d.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou řádně zastoupenou a k jejímu podání oprávněnou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i průběh řízení před správními úřady a soudy, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, netřeba rekapitulovat, neboť jsou stěžovateli i druhému účastníku řízení známy.

Ústavní soud konstatuje, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněn a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, nezakládá. Z toho důvodu postačí na obsah jeho odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat. Zevrubné odůvodnění napadeného rozsudku totiž dostačujícím způsobem reaguje na všechny výhrady stěžovatelem předestřené; opakovat to, co již správně bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.

Dodat lze pouze dvojí.

Jednak nelze přehlédnout, že právní názory vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího správního soudu citovaných v rozsudku napadeném byly aprobovány nálezem Ústavního soudu

(dostupno na http://nalus.usoud.cz). Nadto stěžovatelova interpretace, dle níž k zaplacení soudního poplatku postačí v poslední den lhůty zaslat faxem a (nebo) poště k přepravě svěřit podání s vylepenými kolkovými známkami, neobstojí. Vůbec nejde o to, kdy došlo k obliteraci kolků; okamžik obliterace je právně bezvýznamný (vždyť k ní - byť chybou - ani nemusí dojít); právně významný je den zaplacení. A to nemůže být žádný jiný den než ten, v němž se soudní poplatek (v daném případě kolkové známky, nikoliv jejich faxové zobrazení) dostal do dispozice soudu. Opačná - stěžovatelem prezentovaná úvaha - nastolovala by toliko právní nejistotu.

Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnuta podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Jako obiter dictum nabízí Ústavní soud úvahu, zda by nebylo de lege ferenda žádoucí, aby zákonodárce zvážil výluku pro možnost podání kasační stížnosti ve věcech prima facie bagatelních. Je absurdní, že ve stěžovatelově případu, jenž se věcně týká toho, zda mu měl být vrácen správní poplatek ve výši 60,- Kč, bylo vedeno (po několik let) řízení, v němž čtyřikrát rozhodoval krajský soud a třikrát Nejvyšší správní soud (kromě toho dvakrát Ústavní soud). Z vyžádaného spisu krajského soudu obsahujícího 154 listů je zjevné, že náklady procesu (stěžovatelem, ale i státem vynaložené) nepředstavitelně překročily hodnotu toho, co bylo pro stěžovatele v sázce. Krátce řečeno: opravdu ztěžka je přijatelná představa, že by úsilí o hledání spravedlnosti mělo spočívat v komplikovaném řešení malicherností. Nezbývá než povzdechnout: nešlo snad ve skutečnosti o případ infra dignitatem curiae?

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu