Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1751/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky Z. P., zastoupené Mgr. Aloisem Coufalíkem, advokátem se sídlem Masarykova 175, Luhačovice, o ústavní stížnosti proti průtahům řízení vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 11. 7. 2007 doručen návrh, jenž byl posouzen jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též ""), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh stěžovatele byl podán včas a zda je stěžovatel oprávněn takový návrh podat, zda je jeho návrh přípustný a zda splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené . Ústavní soud přitom shledal, že tomu tak není.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [ ]. Účastníkem řízení o ústavní stížnosti je pak stěžovatel a státní orgán, nebo i jiné orgány veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje. Zákon , o Ústavním soudu, v citovaném ustanovení , taxativně vymezuje rozsah oprávněných osob k podání ústavní stížnosti. Takovouto osobou je fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před orgánem veřejné moci, jehož rozhodnutí se jí má dotýkat. Stěžovatelem tedy nemůže být osoba, která účastníkem řízení před orgánem veřejné moci nebyla, a to ani v tom případě, že se sama za účastníka považuje a případně se cítí dotčena rozhodnutím orgánu veřejné moci. Nezbytnou podmínkou tedy je, aby taková osoba byla účastníkem původního řízení, a aby jako účastník rovněž vystupovala a jako s účastníkem s ní bylo jednáno (usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 593 a násl.).

Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že stěžovatelka, jakožto správkyně konkurzní podstaty, vstoupila 12. 5. 2007, na základě svého podání, do řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod spisovou značkou , a to jako vedlejší účastník na straně žalované. Svůj vstup do řízení zdůvodnila tím, že do konkurzní podstaty úpadce Lesy Zbořil - Tomeš, spol. s.r.o., byly mj. zapsány některé z pozemků, které jsou předmětem soudního řízení sp. zn. . Postavení vedlejšího účastníka využila k podání návrhu směřovanému Krajskému soudu v Brně, v němž žádala, aby Krajský soud v Brně uložil Okresnímu soudu v Uherském Hradišti povinnost nařídit do jednoho měsíce jednání v řízení vedeného pod spisovou značkou a dále povinnost v témže řízení do dvou měsíců vydat rozsudek ve věci samé. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že podle jejího názoru dochází v uvedeném řízení před Okresním soudem v Uherském Hradišti k velkým průtahům. Jako formální základ pro svůj návrh stěžovatelka využila ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jenž umožňuje, za podmínek tam stanovených, podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle názoru účastníka řízení - za kterého se stěžovatelka považuje a za něhož jí považoval také Krajský soud v Brně rozhodující o návrhu podle - nebo strany řízení dochází k průtahům. Krajský soud v Brně návrh podle citovaného zákona 20. 6. 2007 zamítl.

Z ustanovení věta druhá , ve znění pozdějších předpisů, plyne, že soud o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodne jen na návrh. Předpokladem vedlejšího účastenství je, že účastník souhlasí s tím, aby někdo na jeho straně vystupoval jako vedlejší účastník. Vedlejší účastenství v řízení nelze založit proti vůli účastníka, který má být vedlejším účastníkem podporován. Jestliže tedy strana, jež ve věci sp. zn. vystupuje jako strana žalovaná, nesouhlasila s tím, aby stěžovatelka vystupovala jako vedlejší účastník řízení na její straně, pak tím, že tento souhlas v řízení uplatnila, vedlejší účastenství stěžovatelky na své straně ukončila. Ke shodnému závěru stran vedlejšího účastenství dospěl i Okresní soud v Uherském Hradišti, když nepřipustil vstup stěžovatelky do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované. Tento závěr potvrdil i Krajský soud v Brně, k němuž se stěžovatelka odvolala. Lze tedy uzavřít, že na základě správné aplikace právního předpisu bylo oběma soudy rozhodnuto, že stěžovatelka není účastníkem řízení ve věci sp. zn. .

V návaznosti na výše popsané procesní kroky, podala stěžovatelka 11. 7. 2007 ústavní stížnost, jíž se, po odstranění několika formálních vad stížnosti, domáhala, aby Ústavní soud:

1) vydal rozhodnutí, jímž by Okresnímu soudu v Uherském Hradišti zakázal porušovat práva účastníků řízení ve věci sp. zn. tím, že ve věci nevydal od roku 1993 rozhodnutí;

2) Okresnímu soudu v Uherském Hradišti nařídil ihned nařídit ve věci jednání, za přistoupení stěžovatelky jako vedlejšího účastníka řízení, a aby mu rovněž nařídil vydat rozhodnutí ve věci samé.

Již z výše uvedeného plyne, že jednou z formálních náležitostí ústavní stížnosti je předpoklad, že byla podána osobou (lhostejno, zda fyzickou nebo právnickou) k podání stížnosti oprávněnou, čili řečeno jinak, k podání ústavní stížnosti aktivně legitimovanou. Aktivní legitimace, v souladu s nesouhlasem žalované, dána není, neboť stěžovatelka nebyla ani vedlejší účastnicí řízení, v rámci něhož mělo dojít k zásahu do práv stěžovatelky. K chápání pojmu vedlejšího účastníka považuje Ústavní soud za vhodné dodat, že vedlejší účastník musí z povahy sebe sama splňovat jednak tu podmínku, že pomáhá tomu účastníkovi, na jehož straně vystupuje, ve sporu zvítězit. Tato pomoc (a zde se jedná o podmínku druhou) musí být odůvodněná právním zájmem v užším slova smyslu, tzn. nemůže jít o pouhý zájem morální či majetkový, nýbrž musí se jednati o důvody, jež jsou samy s to změnit právní postavení samotného vedlejšího účastníka, jehož osud bude rozsudkem příznivě či nepříznivě ovlivněn.

Vzhledem k uvedenému bylo tudíž o návrhu stěžovatelky rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj