Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1682/08

Ústavní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele O. Š., právně zastoupeného advokátem JUDr. Lubošem Hádkem, Štefánkova 416, Železný Brod, proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3. 10. 2007 č.j. -52 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 24. 4. 2008 č.j. -79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 8. 7. 2008 doručen návrh ústavní stížnosti, jímž stěžovatel brojil proti v záhlaví uvedeným rozsudkům obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví , o Ústavním soudu (dále jen "zákon o ÚS).

II.

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal přiznání náhrady škody za újmu na zdraví způsobenou J. L. Z odůvodnění napadených rozhodnutí se podává, že léčení stěžovatele probíhalo od 17. 6. 1996 do 24. 10. 1996, přičemž žaloba o náhradu škody byla podána teprve dne 26. 5. 2006. S ohledem na vznesenou námitku promlčení dospěl jak nalézací, tak i odvolací soud ke shodnému závěru, že právo stěžovatele se promlčelo.

V ústavní stížnosti samotné stěžovatel podrobně rozebírá okolnosti vzniku újmy na zdraví a nastalého trestního soudního řízení. Stěžovatel je toho názoru, že postupem soudů došlo k porušení práv garantovaných a d. Stejně tak mělo dojít k zásahu do práv obsažených v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění Protokolu č.1, 4, 6, 7, 11, 12 a 13.

III.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i všech napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu podle y je ochrana ústavnosti. Přestože je součástí soudní moci upravené v hlavě čtvrtéy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto nadřízen a nepřísluší mu zpravidla přehodnocovat jimi prováděné dokazování, pokud jím nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů. Ústavní soud tedy není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a může tak činit toliko tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak totiž Ústavní soud judikoval, "základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody" (nález sp.zn.

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 235). Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu pak je dán jen v případě, jestliže jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. nález sp.zn.

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, str. 257).

V tomto ohledu Ústavní soud - vědom si skutečnosti, že mu zásadně nepřísluší hodnotit správnost aplikace tzv. jednoduchého práva obecnými soudy - neshledal v závěrech obecných soudů pochybení ústavněprávní povahy. Obecné soudy nezpochybnily tvrzení stěžovatele, ovšem dospěly k námitce protistrany k závěru, že jeho subjektivní právo na poskytnutí náhrady škody za způsobenou újmu na zdraví pozbylo v důsledku plynutí času jedné ze svých základních vlastností, tj. nároku. Stěžovatel má sice i nadále právo domáhat se na pachateli náhrady škody, ovšem nemůže si tuto náhradu nárokovat v soudním řízení, neboť již uběhla zákonná promlčecí doba.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítané porušení práv, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu