Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1455/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatele J. M., zastoupený JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou se sídlem v Karviné-Fryštátu, K. Sliwky 125, směřující proti usnesení Ústavního soudu ze dne 9. června 2008

sp. zn.

a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007 č. j. -18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu 12. června 2008 a doplněným dne 16. června 2008 stěžovatel brojil proti usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 9. června 2008, kterým byla odmítnuta jeho ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007 ( -18) a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. června 2007 ( -3), jako nepřípustná pro neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené.

Podstatou stížnosti jsou nároky vyplývající ze vzniklé škody na zdraví, která mu byla způsobena při pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody a tento stav nadále trvá, neboť soudy dosud neposkytly účinnou ochranu jeho právům.

V původním řízení (

) se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, bez konkrétní argumentace, a sdělil, že vady podání odstraní určený advokát. Lhůtu k odstranění vad podání stěžovatel dle jeho názoru splnil, neboť určený advokát doplnění předložil stěžovateli 4. června 2008 a stěžovateli nemůže být k tíži to, že Ústavní soud obdržel doplnění až 12. června 2008.

Podle přesvědčení stěžovatele se Ústavní soud citovaným rozhodnutím dopustil nezákonného, záměrného a účelového pochybení a tím bylo zcela nepřípustně zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, a proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. Stěžovatel upozornil Ústavní soud, že se svojí věcí se hodlá obrátit na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je v dané věci nepřípustná.

Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Řízení o ústavní stížnosti je řízením jednoinstančním, protože ani proti nálezu Ústavního soudu, jímž bylo ústavní stížnosti vyhověno nebo ústavní stížnost zamítnuta, ani proti usnesení, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta, není přípustné odvolání ( , ).

V této souvislosti Ústavní soud, který není z vyložených důvodů jakkoli oprávněn posuzovat věcnou opodstatněnost návrhu stěžovatele, připomíná, že jako orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti ( y) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném rámci stanoveném , y, y, ve spojení s y, což je v právním státě podmínka sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Dále Ústavní soud poukazuje na obsah usnesení ve věci

sp. zn.

z něhož se podává, že podání vykazovalo vady jak obsahové (absence ústavněprávně relevantní argumentace a konkrétní argumentace porušením ústavně garantovaných základních práv či svobod), tak formální (absence zastoupení), stěžovatel byl vyzván k odstranění vad podání ve stanovené lhůtě, pod následky plynoucími z ustanovená . Šedesátidenní zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti ( ) platí striktně pro všechny stěžovatele a je dostatečně dlouhá na to, aby bylo možno předložit bezvadný návrh. Lhůtu nelze neúměrně prodlužovat ani cestou řízení o odstraňování vad, neboť by tím byli neodůvodněně zvýhodněni stěžovatelé podávající nikoli řádné a včasné ústavní stížnosti, ve srovnání se stěžovateli, kteří se lhůtě beze zbytku podrobí, a třeba i v časové tísni formulují svou argumentaci, na základě níž žádají ochranu před zásahy veřejné moci.

V předmětné věci se navrhovatel návrhem označeným sice jako doplnění ústavní stížnosti a stížnost k

sp. zn.

proti usnesení Ústavního soudu v podstatě domáhá přezkoumání rozhodnutí Ústavního soudu, tj. podle obsahu návrhu podává odvolání proti rozhodnutí tohoto soudu, které bylo vydáno ve formě usnesení ( cit. zákona). Vzhledem k tomu, že odvolání proti usnesení Ústavního soudu není podle cit. zákona přípustné, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh směřující proti usnesení Ústavního soudu podle odmítnout jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 22. července 2008

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj