Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
109539.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 3310/19
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. R., bez zastoupení, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. 37 Co 278/2018 -382, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 11. 10. 2019 prostřednictvím Krajského soudu v Brně doručeno podání stěžovatelky ze dne 20. 9. 2019, které Krajskému soudu v Brně doručila dne 24. 9. 2019. Stěžovatelka v tomto podání vyjadřuje přesvědčení, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. 37 Co 278/2018 -382, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 6. 2018, č.j. 10 P 70/2017 -320, tak, že její návrh na snížení výživného se zamítá, bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a domáhá se jeho zrušení.
V této souvislosti je třeba uvést, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. 37 Co 278/2018 -382, stěžovatelka napadla u Ústavního soudu již v minulosti, a to ústavní stížností ze dne 26. 2. 2019, která byla, coby zjevně neopodstatněná, odmítnuta usnesením
sp. zn. I. ÚS 792/19
ze dne 21. 5. 2019. S obsahem této předchozí ústavní stížnosti se přitom shoduje i obsah nynější ústavní stížnosti, který není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutné ústavní stížnost odmítnout.
Podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu . Ústavní soud shledal, že návrh stěžovatelky je třeba posoudit jako opožděně podaný. Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Procesní lhůta stanovená v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůtou kogentní a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republik y vázán zákonem o Ústavním soudu , ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Pakliže stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. 37 Co 278/2018 -382, napadla (předchozí) ústavní stížností již dne 26. 2. 2019, musel jí být rozsudek v této době již doručen, z čehož vyplývá, že nynější ústavní stížnost směřující proti totožnému rozsudku krajského soudu zjevně nemohla být podána (a nebyla podána) ve lhůtě vyplývající z § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu , tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a je tak třeba ji posoudit jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Pro úplnost lze pak doplnit, že u Ústavního soudu se nelze domáhat ani přezkumu jeho předchozích odmítavých rozhodnutí (viz § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ), přičemž v tomto směru byla stěžovatelka v usnesení
sp. zn. I. ÚS 792/19
, kterým byla odmítnuta její předchozí ústavní stížnost směřující proti totožnému rozhodnutí, také řádně poučena (viz také např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 3186/13
,
,
nebo
).
S ohledem na shora uvedené posoudil Ústavní soud jako neúčelné vyzývání stěžovatelky k odstranění vad jejího podání, které nesplňovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena plná moc ani napadený rozsudek krajského soudu), jelikož na závěru, že nynější ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu , by se již nic změnit nemohlo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu