Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3310/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. R., bez zastoupení, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. -382, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 11. 10. 2019 prostřednictvím Krajského soudu v Brně doručeno podání stěžovatelky ze dne 20. 9. 2019, které Krajskému soudu v Brně doručila dne 24. 9. 2019. Stěžovatelka v tomto podání vyjadřuje přesvědčení, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. -382, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 6. 2018, č.j. -320, tak, že její návrh na snížení výživného se zamítá, bylo porušeno její základní právo zakotvené v d a domáhá se jeho zrušení.

V této souvislosti je třeba uvést, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. -382, stěžovatelka napadla u Ústavního soudu již v minulosti, a to ústavní stížností ze dne 26. 2. 2019, která byla, coby zjevně neopodstatněná, odmítnuta usnesením

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2019. S obsahem této předchozí ústavní stížnosti se přitom shoduje i obsah nynější ústavní stížnosti, který není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutné ústavní stížnost odmítnout.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané . Ústavní soud shledal, že návrh stěžovatelky je třeba posoudit jako opožděně podaný. Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Procesní lhůta stanovená v je lhůtou kogentní a Ústavní soud, který je dle y vázán , ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

Pakliže stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. -382, napadla (předchozí) ústavní stížností již dne 26. 2. 2019, musel jí být rozsudek v této době již doručen, z čehož vyplývá, že nynější ústavní stížnost směřující proti totožnému rozsudku krajského soudu zjevně nemohla být podána (a nebyla podána) ve lhůtě vyplývající z , tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a je tak třeba ji posoudit jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Pro úplnost lze pak doplnit, že u Ústavního soudu se nelze domáhat ani přezkumu jeho předchozích odmítavých rozhodnutí (viz ), přičemž v tomto směru byla stěžovatelka v usnesení

sp. zn.

, kterým byla odmítnuta její předchozí ústavní stížnost směřující proti totožnému rozhodnutí, také řádně poučena (viz také např. usnesení

sp. zn.

,

,

nebo

).

S ohledem na shora uvedené posoudil Ústavní soud jako neúčelné vyzývání stěžovatelky k odstranění vad jejího podání, které nesplňovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena plná moc ani napadený rozsudek krajského soudu), jelikož na závěru, že nynější ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě dle , by se již nic změnit nemohlo.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2019

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu