Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2858/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. I.K., zastoupeného JUDr. Martinem Žižkou, advokátem se sídlem Teplice, Masarykova 915/31, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2007, čj. - 47, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým, jako soud odvolací, potvrdil usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 1. 2007, čj. - 36, kterým byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem žalované osoby, neznámého pobytu. Uvedeným usnesením bylo, podle stěžovatele, porušeno jeho právo na soudní ochranu, zakotvené v y ČR, v a d (dále jen " "), jakož i a 4 y ČR, protože byl ustanoven opatrovníkem proti své vůli.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů, kterými došlo a bylo potvrzeno (odvolacím soudem) ustanovení stěžovatele (jako advokáta) opatrovníkem podle , osobě neznámého pobytu, aniž by stěžovatel vyslovil k tomuto ustanovení souhlas. Odvolací soud, podle stěžovatele, nesprávně aplikoval ustanovení a , o advokacii (dále jen " "). Obecným soudům vytkl, že neprojevily snahu žalovanému ustanovit opatrovníkem osobu v příbuzenském vztahu.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, který zcela odkázal na své závěry v napadeném usnesení. Ty jsou založeny na skutečnostech, že po opakovaném ověřování místa pobytu žalovaného byly vyčerpány všechny možnosti zjištění jeho pobytu, a proto soud prvního stupně přistoupil k ustanovení opatrovníka. Vzhledem k tomu, že stěžovatel, jako advokát, neuvedl žádný z důvodů, na které pamatuje ustanovení až e) , pro který by byl povinen žalovanému odmítnout poskytnutí právních služeb, jeho nesouhlas s výkonem funkce opatrovníka z jiných důvodů není relevantní. K námitce stěžovatele, týkající se možnosti ustanovit opatrovníkem žalovaného osobu v příbuzenském vztahu, uvedl, že při pátrání po pobytu žalovaného nebyla zjištěna žádná jeho blízká osoba.

Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů zásah do ústavně zaručených práv a svobod. V souladu s odůvodněním usnesení odvolacího soudu poukazuje Ústavní soud na ustanovení , z něhož vyplývá závěr, že ustanovený advokát je povinen funkci opatrovníka vykonávat, ledaže by měl důvod, pro který by byl ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi povinen odmítnout poskytnutí právních služeb. Takové důvody však stěžovatel neuvedl a jím vyslovený "prostý" nesouhlas s ustanovením opatrovníka je, jak správně konstatoval odvolací soud, právně irelevantní.

Soudy postupovaly zcela v intencích platné judikarury Ústavního soudu (viz např. usnesení

sp. zn.

či

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz) a Ústavní soud považuje jejich postup za zcela ústavně konformní. V této souvislosti je účelné zmínit také judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (věc Van der Mussele proti Belgii, ESLP - Application no. 8919/80), v níž bylo zdůrazněno, že rizika, podstoupená v souvislosti s výkonem určité profese (v citovaném případu se to konkrétně týká právě advokátů), jsou vyvažována výhodami souvisejícími s danou profesí (např. do jisté míry profesní monopol v obhajování a zastupování).

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu