Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1879/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. V. S., zastoupeného JUDr. Janem Hruškou, advokátem se sídlem Opava, Ostrožná 40, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2007, čj. - 25, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 5. 2007, čj. - 18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností brojí stěžovatel proti tomu, že byl oběma shora označenými usneseními obecných soudů, jako advokát, ustanoven opatrovníkem žalované V. B. z důvodu jejího neznámého pobytu, podle . Stěžovatel uvedl, že k takovémuto ustanovení nikdy nevyslovil souhlas. Funkci opatrovníka nelze vykonávat toliko formálně (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu). Jestliže nelze ustanovit opatrovníkem osoby neznámého pobytu obec, aniž by k tomu vyslovila souhlas (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu), pak uplatněním ústavního principu rovnosti lze obdobný závěr aplikovat i na advokáta. Obecné soudy nečiní rozdíl mezi ustanovením advokáta podle a , což je, s ohledem na smysl obou institutů, zásadní pochybení. Protože soudy nutí činit stěžovatele něco, k čemu není podle zákona povinen, porušují , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Jeho úkolem je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva.

Jádrem ústavní stížnosti je tvrzená protiústavnost rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu v otázce ustanovení stěžovatele (jako advokáta) opatrovníkem podle , aniž by vyslovil k tomuto ustanovení souhlas. Stěžovatel poukazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, započatou již nálezem

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, str. 3), podle které u obcí nespadá výkon opatrovnické funkce osobě neznámého pobytu do jejich samosprávné činnosti. Podle uvedeného nálezu nejde o výkon funkce veřejnoprávního orgánu místní veřejné správy, nýbrž o výkon funkce vyplývající z toho, že je obec právnickou osobou, tedy osobou soukromoprávní. Proto s ní musí být zacházeno obdobně jako s každou fyzickou osobou, což znamená, že podle současného právního řádu ji nelze pověřovat funkcí opatrovníka proti její vůli. Tento právní závěr ale nelze automaticky vztahovat též na advokáta, pro kterého platí, i s ohledem na jeho poslání a funkce, jiná právní úprava. Zákon totiž, na rozdíl od obcí, zakládá u advokátů zákonnou povinnost převzít poskytování právní pomoci, pokud je k tomu, podle zvláštních právních předpisů, advokát ustanoven. Podle , o advokacii, v platném znění, advokát je oprávněn poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl, podle zvláštních předpisů, ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních služeb určen. Pokud byl advokát, podle zvláštních předpisů, ustanoven, může ovšem odmítnout poskytnutí právních služeb jen z některého důvodu podle zmíněného zákona.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná. Zákonná povinnost převzít poskytování právní pomoci u advokátů existuje. Stěžovatel (na rozdíl od stěžovatele ve věci

sp. zn.

) neargumentoval tím, že soud prvního stupně nesplnil, při ustanovení opatrovníka, zákonnou povinnost vyhledávací, tedy že nepředcházelo šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro postup v řízení, či zda není možno použít jiné opatření. Protože Ústavní soud není oprávněn vyhledávat ve prospěch stěžovatele důkazy, které on sám netvrdí, nezbylo Ústavnímu soudu než uzavřít, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu