Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 567/08

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Ing. E. L., zastoupeného JUDr. Kateřinou Šimáčkovou, advokátkou se sídlem Mojžíšova 17, 612 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. prosince 2007 č. j. -1899, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jímž (ke stížnosti státního zástupce) došlo ke zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29. října 2007 č. j. -1878, kterým bylo dle § 73a odst. 4 tr. řádu rozhodnuto o zrušení blíže specifikované peněžité záruky (nahrazující vazbu).

Jak se podává z obsahu usnesení stížnostního soudu, tento nepřisvědčil argumentům státního zástupce, pokud se týče shledání podmínek vyjmenovaných v § 73a odst. 3 písm. b) trestního řádu, naproti tomu se ztotožnil s jeho tvrzeními o naplnění předpokladů ve smyslu § 73a odst. 3 písm. a) trestního řádu, pročež výrokem svého usnesení nově rozhodl tak, že peněžitá záruka připadá státu.

Toto rozhodnutí napadl stěžovatel s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech a byly jím porušeny kautely zakotvené v , , , , , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k této úmluvě. Mělo se tak - stručně shrnuto - dle stěžovatele stát již tím, že k propadnutí předmětné peněžité záruky došlo navzdory jeho zproštění obžaloby a předchozímu omezení osobní svobody vazbou, v čemž spatřuje sankcionování nevinného v rozporu s principy materiálního právního státu. Rovněž potom tím, že nebyl náležitě předem upozorněn na důvody, pro které mu může peněžitá záruka propadnout. Ve svých dalších stížnostních bodech rozporuje soudem zjištěný skutkový stav, jenž se stal základem pro vyvození závěru o podřazení pod § 73a odst. 3 písm. a) trestního řádu, a tudíž závěru o propadnutí peněžité záruky státu. Z těchto v návrhu blíže rozvedených důvodů domáhal se následně stěžovatel, aby Ústavní soud v záhlaví označené usnesení nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [ , písm. d) y ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů, ledaže jde o extrémní excesy (formálně logicky zjevně mylné hodnocení důkazů).

Námitky stěžovatele v kontextu obsahu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ústavněprávní konsekvence tímto způsobem nezakládají. Myšlenkové konstrukce stížnostního soudu vyložené v odůvodnění napadeného usnesení dostatečně vysvětlují jeho příklon k závěru, dle něhož došlo ke splnění povinnosti upozornit předem obviněného na důvody, pro které může peněžitá záruka připadnout státu. Podle názoru Ústavního soudu vycházejí z akceptovatelného racionálního teleologického přístupu. Úsudky soudu připínající se k důkazní situaci potom prvky svévole co do hodnocení důkazů nevykazují (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

a další), přičemž přiřknout důvodnost nelze v tomto ohledu ani stěžovatelově námitce nedostatečného zjištění skutkového základu ve vztahu k aplikaci § 73a odst. 3 písm. a) trestního řádu. Na obsah odůvodnění předmětného usnesení Vrchního soudu v Olomouci postačí takto - coby výraz nezávislého rozhodnutí - odkázat ( y ČR).

Důsledkem toho je posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné; proto bylo o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2008

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu