Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2796/07

Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Stanislava Kužely, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, správce konkursní podstaty úpadce ZEZ Hořice a. s. v likvidaci, zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 8. 2007 č. j. -515, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 25. 10. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Dle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v , a d, a dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z kopií rozhodnutí předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil tyto skutečnosti.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku z konkursní podstaty úpadce, kterou stěžovatel jako správce konkursní podstaty předložil dne 30. 7. 2004. Stěžovateli (správci) přiznal odměnu ve výši 2 982 561,70 Kč (vypočtena dle ); navýšení odměny o částku 566 686,80 Kč představující 19% daň z přidané hodnoty (dále jen "") stěžovateli nepovolil s tím, že toto navýšení nemá oporu v platné právní úpravě.

Stěžovatel podal odvolání, ve kterém uvedl, že , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neřeší postavení správce konkursní podstaty, proto dle odměna správce konkursní podstaty podléhá a dle tak má správce, který je plátcem , právo uplatnit vyúčtovanou vůči konkursní podstatě (tj. navýšit odměnu o částku ).

Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 24. 8. 2005 sp. zn. prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že otázku, zda odměna správce konkursní podstaty podléhá či nepodléhá , řeší daňové předpisy. Dle odvolacího soudu je odměna správců konkursních podstat jednotně určována dle , proto zde není nerovnost v odměňování. Moderace výše odměny správce je možná jen dle věty čtvrté , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Odvolací soud také vyloučil analogii dle s tím, že postavení správce konkursní podstaty je zcela odlišné od postavení zástupce účastníka řízení. Odvolací soud také uvedl, že nemohl aplikovat (novelizoval ), a to s ohledem na znění jeho článku XXX.

Stěžovatel podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2007 sp. zn. odmítnuto. Nejvyšší soud s odkazem na své usnesení ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. uvedl, že napadené odvolací rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam (neshledal důvod ke změně svých dříve uvedených závěrů o tom, že zvýšení odměny správce konkursní podstaty o částku možné nebylo).

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá totéž co před obecnými soudy. Poukazuje na to, že výpočet odměny dle , bez ohledu na to, zda správce konkursní podstaty je či není plátcem , je v rozporu se zásadou rovnosti; dle stěžovatele skutečnost, že odměna dle uvedené vyhlášky zahrnuje u správce plátce také částku odpovídající , nevyplývá z platné právní úpravy (soudy postupovaly v rozporu se a ). Stěžovatel poukazuje také na novou právní úpravu - , umožňující navýšení odměny správce konkursní podstaty o částku .

Ústavní soud dospěl k závěru o neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud musí připomenout, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Proto není jeho úkolem zabývat se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y).

Podstatou ústavní stížnosti je spor o navýšení odměny správce konkursní podstaty (který je plátcem ) vypočtené dle o částku odpovídající . Touto problematikou se Ústavní soud zabýval již ve svých rozhodnutích týkajících se odměny advokátů v době před nabytím účinnosti právní úpravy, jež umožnila, aby advokátovi či notáři plátci byla zvýšena odměna o částku (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 3. 2004 a

sp. zn.

ze dne 15. 6. 2004, obě dostupná na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz).

Stěžovatel se v dané věci nachází ve srovnatelném postavení jako advokát či notář v době před novelou umožňující navýšení jejich odměny o částku , neboť až (kterým byl novelizován ) umožnil, aby byl správci konkursní podstaty, který je plátcem , zvýšen nárok na odměnu o částku odpovídající . Závěry uvedené ve výše uvedených dvou rozhodnutích Ústavního soudu se tak týkají věcně srovnatelné materie a Ústavní soud neshledal důvod se od svých dříve přijatých závěrů odchýlit. I ve stěžovatelově věci proto Ústavní soud konstatuje, že výklad dotčených ustanovení právních předpisů provedený obecnými soudy nelze označit za svévolný či v rozporu s pravidly logiky, když daná otázka nebyla výslovně upravena kogentní normou (to ostatně sám stěžovatel uvádí). Ústavní soud rovněž nemá za to, že by soudy provedená interpretace "jednoduchého práva" odporovala principu spravedlnosti či vedla k porušení ústavně zaručených práv. Rozdílný názor na výklad "jednoduchého práva" sám o sobě nemůže způsobit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces; k tomu zpravidla dojde v případech svévolného postupu orgánu veřejné moci (spočívajícím například v nerespektování kogentní normy) anebo v případech interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). O takový případ se však ve stěžovatelově věci nejedná. Z hlediska rovnosti subjektů pak nelze srovnávat postavení plátce a neplátce , neboť jejich postavení musí být nutně odlišné. Skutečnost, zda v určitých konkrétních situacích má jedna kategorie subjektů relativně "výhodnější" postavení oproti druhé, je z pohledu d bez významu; z tohoto důvodu (jakož i důvodu uvedeného shora) neobstojí ani srovnání stěžovatele jako správce konkursní podstaty s postavením advokátů, notářů či patentových zástupců. Dále Ústavní soud odkazuje na svá dvě výše uvedená rozhodnutí.

Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, svůj závěr na danou problematiku přitom již vyslovil ve svých dřívějších rozhodnutích, proto postupoval dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu