Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1096/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti společnosti FOCUS - METAL, s.r.o., IČ 62303414, se sídlem Jiráskova 399/11, Valašské Meziříčí, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 2, Moravská Ostrava, pobočka Karviná - Fryštát, K. Sliwky 126/18, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2008 sp. zn. , a ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. , spojené s návrhem na zrušení části ustanovení , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 5. 2008, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jimiž bylo podle ustanovení rozhodováno o věcné příslušnosti k projednání žaloby o zrušení rozhodčího nálezu. Stěžovatelka tvrdí, že jimi došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " "), neboť z nich není zřejmé, z jaké právní argumentace vrchní soud vycházel. Pokud vrchní soud s odkazem na ustanovení usnesení neodůvodnil, takové rozhodnutí označuje za nesprávné a nepřezkoumatelné a ustanovení v části "anebo usnesení podle " (dle něhož nemusí usnesení vydané dle uvedeného ustanovení obsahovat odůvodnění) považuje za protiústavní a navrhuje je zrušit. Stěžovatelka má zato, že spor rozhodovaný v rozhodčím řízení má povahu sporu mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, a proto by měl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu projednat v prvním stupni krajský soud. V důsledku nesprávných a nepřezkoumatelných rozhodnutí byla tedy dle jejího názoru odňata svému zákonnému soudci, čímž došlo k porušení jejího práva garantovaného y. Vyřešení otázky věcné příslušnosti přezkoumatelným soudním rozhodnutím považuje za natolik závažné, že odůvodňuje požadavek, aby Ústavní soud zasáhl do rozhodovací praxe obecných soudů již v průběhu neskončeného řízení.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí bylo zjištěno, že rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Martina Mojžíška ze dne 10. 1. 2008 č. j. RN 09/2007 bylo rozhodnuto, že společnost VaK Bruntál, a. s., je povinna zdržet se zásahu do vlastnického práva stěžovatele k označeným pozemkům, a že je povinna mu zaplatit částku 62 510 878,- Kč a náklady řízení. V rámci řízení o žalobě na zrušení tohoto rozhodčího nálezu Okresní soud ve Frýdku - Místku vyloučil část žaloby týkající se zrušení rozhodčího nálezu ve výroku o peněžitém plnění k samostatnému projednání a obě věci předložil k rozhodnutí o věcné příslušnosti ve smyslu ustanovení Vrchnímu soudu v Olomouci. Vrchní soud v Olomouci napadenými usneseními vyslovil, že k projednání a rozhodnutí obou částí žaloby je příslušný okresní soud dle ustanovení

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. K zásahu je oprávněn pouze tehdy, došlo-li pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolává ochrany svých základních práv obsažených v hlavě páté y, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je námitka, že vrchní soud nesprávně a nepřezkoumatelně rozhodl o věcné příslušnosti k projednání žaloby o zrušení rozhodčího nálezu, čímž porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces a zákonného soudce.

Článek 38 odst. 1 y stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Princip zákonného soudce představuje v právním státě jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování. Při interpretaci práva na zákonného soudce, jak je zakotveno v y, je nezbytné do jeho rámce zahrnout i dodržení zákonných podmínek určení příslušnosti soudu, které brání eventuálnímu určování příslušnosti soudu s cílem ovlivnění výsledku rozhodování.

Zákonem, který ve smyslu citovaného y stanoví věcnou příslušnost soudu, je , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), konkrétně jeho ustanovení . Pro posouzení věci je však relevantní i jeho ustanovení , podle něhož věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (odst. 1). Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu (jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu) nebo Nejvyššímu soudu (jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu). Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný (odst. 2). Obdobně se dle odst. 5 uvedeného ustanovení postupuje, navrhne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení. Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni (odst. 7).

Jak již Ústavní soud uvedl ve svém rozhodnutí

sp. zn.

, řešícím obdobnou problematiku, zákon, který předjímá y, v citovaném ustanovení fixuje určení věcně příslušného soudu rozhodnutím vrchního (Nejvyššího) soudu a zakládá stav, kdy je určení věcné příslušnosti napříště v řízení již nezpochybnitelné; nelze je napadat ani v režimu řádných ani mimořádných opravných prostředků. Nejen hlediska určení věcné příslušnosti ( ), nýbrž i rozhodnutí příslušného soudu podle , jsou tedy pro příslušnost soudu stanovenou zákonem ve smyslu věty druhé y významné; není-li zde takové rozhodnutí, je naopak vadné založení věcné příslušnosti odvolacím i dovolacím důvodem.

Ústavní soud shodně jako v citovaném rozhodnutí

sp. zn.

uvádí, že ustanovení dává zjevně najevo přednost právní jistotě v organizaci konkrétního řízení před dalším prověřením hledisek uplatněných pro určení věcné příslušnosti soudu. Tím není řečeno, že nesprávnost v určení věcně příslušného soudu rozhodnutím ve smyslu je bez významu; lze ji samozřejmě vytýkat (též ve spojení s y) v ústavní stížnosti proti rozhodnutí ve věci samé, resp. proti rozhodnutí, jímž se řízení končí, zejména mohlo-li vést k omezení procesních práv stěžujícího si účastníka (tím nemusí být vzhledem k nepředvídatelnému výsledku sporu nutně současná stěžovatelka). V uvedené souvislosti Ústavní soud připomíná i zásadu subsidiarity ústavněprávního přezkumu a zejména princip minimalizace zásahů do řízení, jež dosud probíhá. Stěžovatelkou navrženým zrušením rozhodnutí vrchního soudu by Ústavní soud nepřípustným způsobem zasahoval do činnosti obecných soudů.

Nadto má Ústavní soud za to, že vrchní soud postupoval při posouzení věcné příslušnosti způsobem a postupem předvídaným zákonem ( ). Přitom neshledal, že by ustanovení , které vrchní soud aplikoval v souvislosti s vydáním napadených nemeritorních procesních usnesení, bylo samo o sobě protiústavní. Lze si představit situaci, kdy je vhodné rozhodnutí vydané dle ustanovení odůvodnit, např. když je potřebné v konkrétní věci z důvodu sjednocení soudní praxe vyložit aplikované ustanovení , případně V projednávané věci ovšem nevzniká o věcné příslušnosti okresního soudu k projednání žaloby o zrušení rozhodčího nálezu, jehož obsahem je primárně stanovení povinnosti zdržet se zásahu do vlastnického práva k nemovitostem, pochybnost. Odkaz vrchního soudu na ustanovení , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve spojení s , je proto dostačující. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), tak neshledal důvod zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů.

Návrh stěžovatelky na zrušení ustanovení v části "anebo usnesení podle "má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti. Byla-li tedy ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ustanovení . Nelze totiž požadovat zrušení zákona nebo jeho ustanovení jen proto, že jeho aplikace byla v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhla do jeho ústavně zaručených práv a svobod.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení části ustanovení zákona podle ustanovení , písm. b) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu