Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 959/08

Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele T. Z., zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem Tyršova 64, 547 01 Náchod, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2008 č. j. -1839, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho (blíže neodůvodněná) stížnost, směřující do usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. ledna 2008 č. j. -1797, kterým došlo dle , ve znění pozdějších předpisů, k zamítnutí návrhu stěžovatele na vyloučení blíže specifikovaného motorového vozidla ze zajištění, realizovaného v rámci trestního řízení vedeného před tamním soudem pod sp. zn. .

Stěžovatel tvrdil, že těmito usneseními došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v d (dále jen „ “), a Všeobecné deklarace lidských práv a dále k porušení y ČR. Toto své přesvědčení odůvodnil tím, že v souvislosti s trestním řízením došlo k zajištění vozidla, ve vztahu k němuž orgány v tomto řízení činné popírají jeho vlastnictví a naopak je přičítají obviněnému, ačkoliv dle tvrzení stěžovatele se stal jeho vlastníkem ještě předtím, nežli k předmětnému zajištění došlo. Stěžovatel poukázal na to, že není účastníkem trestního řízení, k zajištění došlo před třemi roky, přičemž vozidlo nemůže užívat a ztrácí na (tržní) ceně a v tom rámci rovněž podrobně rozvedl genezi relevantních okolností k tomuto zajištění se vztahujících. Pro uvedené výhrady se domáhal, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí stížnostního soudu nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal.

Požadavky, jež jsou na stěžovatelem kritizovaná rozhodnutí z pohledu ústavního rámce kladeny, lze zformulovat podle přesvědčení Ústavního soudu zejména do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad ( y, y ČR), být vydána příslušným orgánem ( , y, y ČR) a nemohou být projevem svévole ( y ČR a a 3 y), což znamená, že dovozené závěry o naplnění podmínek uvedených v , ve znění pozdějších předpisů, nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici. Jinými slovy vyjádřeno, posouzení vlastních podmínek pro vydání rozhodnutí o vyloučení ze zajištění je především věcí obecných soudů, Ústavní soud je jen oprávněn přezkoumat, zda jsou vůbec důvodně předpokládány, přičemž pro svou povahu nemusí být prokázány „nepochybně“ (srov. přiměřeně kupř. usnesení

sp. zn.

, resp.

,

).

Rozhodnutí obecných soudů, vůči nimž stěžovatel brojí, jsou přitom řádně odůvodněna, vypořádávají se s výhradami, které uvádí v ústavní stížnosti a z tohoto důvodu lze na obsah jejich odůvodnění odkázat. Stran relevantních skutkových otázek jejich myšlenkové postupy logické omyly či extrémní rozpory mezi k dispozici jsoucími důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry nevykazují (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

a další). V úvahu byly potom náležitě vzaty z pohledu principu proporcionality rovněž i v kolizi stojící ústavně chráněné hodnoty (s. 3 rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové).

V důsledku toho Ústavní soud posoudil návrh jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jej podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2008

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu