Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1065/08

Ústavní soud rozhodl dne 6. května 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S. A., sídlem Boulevard Konrad Adenauer 2, L-111 5 Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2008, č. j. - 113, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností podanou faxem dne 28. 4. 2008 a doplněnou předložením originálu dne 30. 4. 2008 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím byla porušena ústavně zaručená základní práva garantovaná , a d (dále jen "").

Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2006, č. j. -66, a to pro vady dovolání, v němž podle dovolacího soudu absentovalo vylíčení konkrétních dovolacích důvodů. Nejvyšší soud v napadeném usnesení odkázal na svou dosavadní judikaturu, podle níž v dovolání nepostačuje prostý odkaz na ustanovení , které obecně upravuje dovolací důvody, nýbrž je třeba tento důvod doplnit vylíčením konkrétních skutečností, jež zákonný dovolací důvod naplňují. Přitom doplnit dovolání o tyto údaje je možné pouze ve lhůtě stanovené zákonem pro podání dovolání.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že takový výklad je v rozporu s právem na spravedlivý proces, a domnívá se, že je naopak povinností soudu vést dovolatele k odstranění vad, a to i po uběhnutí lhůty k podání dovolání. Kromě toho se stěžovatelka domnívá, že podané dovolání mělo veškeré zákonné náležitosti, neboť obsahovalo odkaz na dovolací důvody podle a nikde nestanoví povinnost uvést v dovolání veškeré rozhodné skutečnosti a právní argumentaci, které dovolání odůvodňují.

Pokud je nutné doplnit dovolání o konkrétní důvody pouze ve lhůtě stanovené pro podání dovolání, zužuje se tím podle stěžovatelky povinnost soudu vést dovolatele k odstranění vad na období do uplynutí této lhůty. Podá-li pak například dovolatel vadné dovolání pět dnů před vypršením zákonné lhůty, měl by soud i v této lhůtě dovolatele poučit o těchto vadách. Nicméně zbývající pětidenní lhůta není podle stěžovatelky evidentně dostačující, takže nakonec závisí na diskreci soudu, zda svou poučovací povinnost splní či nikoliv. Podle názoru stěžovatelky tak tento výklad vytváří prostor pro libovůli soudu a zakládá nerovnost mezi účastníky dovolacího řízení.

S ohledem na to stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že se výkladem příslušných ustanovení zastávaným Nejvyšším soudem, pokud jde o povinnost konkretizace dovolacích důvodů a možnosti odstranění vad pouze v průběhu zákonné lhůty, a jeho konformitou s právem na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení zabýval v minulosti již opakovaně (srov. například usnesení

sp. zn.

,

,

, dostupná v el. databázi Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).

V těchto předchozích rozhodnutích Ústavní soud neshledal ve výkladu Nejvyššího soudu projev libovůle. Naopak tento výklad má podle Ústavního soudu "racionální podklad spočívající v ochraně principu právní jistoty plynoucího z y ČR." Ústavní soud tedy naopak shledal pro postup Nejvyššího soudu ústavní aprobaci v principu právní jistoty, neboť "nelze přehlížet, že dovolání je podáváno proti pravomocnému rozhodnutí a prolamování právní moci jako zásah do nastolené právní jistoty lze připustit jen za zvýšených nároků na formální přesnost a úplnost podání."

Ústavní soud nemá důvodu se od těchto závěrů odklonit ani v nyní projednávaném případě. Lze k tomu doplnit, že postup Nejvyššího soudu se opíral o jeho ustálenou a veřejně dostupnou judikaturu, která měla být právní zástupkyni stěžovatelky známa, a závěr Nejvyššího soudu proto nelze označit ani jako překvapivý. Ostatně z těchto důvodů se v řízení o dovolání vyžaduje povinné zastoupení advokátem. Za těchto okolností nelze akceptovat ani námitku stěžovatelky stran porušení rovnosti účastníků dovolacího řízení, neboť je na vlastní úvaze dovolatele, v jaké fázi běhu zákonné dvouměsíční lhůty dovolání podá, a zda tak učiní nejprve blanketně a poté ještě v otevřené lhůtě dovolání doplní, nebo zda vyčká konce lhůty a zpracuje rovnou bezvadné dovolání. Nelze proto tvrdit, že výklad zastávaný Nejvyšším soudem vyvolává nerovnost, neboť do různého postavení se případně dostávají dovolatelé svým vlastním jednáním či strategií.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že se nikterak nezabýval námitkou stěžovatelky stran porušení y, neboť tato námitka nebyla nijak odůvodněna či argumentačně podpořena a z ničeho ani nevyplývá, v čem se mělo napadené rozhodnutí tohoto ustanoveníy dotýkat.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2008

Vojen Güttler

předseda senátu