Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 604/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele Ing. T. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 3. 1. 2008 sp. zn. 3 ZN 7159/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 3. 2008, se stěžovatel, s odkazem na porušení svého práva garantovaného článkem 10, 11 a 36 odst. 1 d (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí o odložení jeho trestního oznámení. Připomíná, že podstatou jeho oznámení byla činnost tří uvedených společníků společnosti PROTECO SYSTEMES spol. s r. o., kteří s úmyslem zkrátit daň z příjmu právnické osoby a vyvést ze společnosti finanční prostředky vystavovali v uvedeném období faktury třetím osobám na činnosti, které nebyly buď vůbec provedeny nebo již byly provedeny někým jiným, a tyto faktury byly následně zaplaceny, čímž byl stěžovatel jako minoritní společník výše uvedené společnosti poškozen. Domnívá se, že orgány činné v trestním řízení se nezabývaly všemi okolnostmi, na které poukazoval, ačkoli jim stěžovatel poskytl dostatek důkazů. Napadenému usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 pak především vytýká, že z jeho odůvodnění vůbec nevyplývá, jak byly jednotlivé důkazy hodnoceny a k jakému právnímu závěru státní zastupitelství došlo.

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že orgán Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, rozhodl usnesením ze dne 8. 11. 2007 sp. zn. ČTS: PSP-2955/OHK-5-2007 o odložení trestního oznámení stěžovatele na Ing. M. N., Ing. J. R., Ing. J. Š., H. N., Ing. E. R. a Ing. R. Š., pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, a to z důvodů a postupem podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost, o níž rozhodl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. 1. 2008 sp. zn. 3 ZN 7159/2007 tak, že stížnost jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, že nebylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a věc byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena.

Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle y součástí ústavního pořádku. ani neřeší detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nesporné a základní konstitutivní principy státu a práva (srov.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, str. 11). Rovněž výkladem a y lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" (srov.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, str. 291).

Rovněž v projednávané věci Ústavní soud dovozuje, že ve skutečnosti, že státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje.

Ústavní soud ještě dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 y, jehož se stěžovatel dovolává, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, resp. ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se orgány činné v trestním řízení podnětem stěžovatele zabývaly a svůj postup ve svém rozhodnutí řádně zdůvodnily. Tyto orgány nezůstaly tedy nečinné, ani s předmětným podnětem nenaložily libovolně. Ani z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatele, že došlo k zásahu do jeho ústavního práva garantovaného y.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Na okraj ústavní soud dodává, že s ohledem na důvod odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele nevyzýval k odstranění vad, které spočívaly v nedostatcích právního zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu