Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 482/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. B., zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Štěpánská 20, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -135 ze dne 31. října 2006 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -120 ze dne 17. března 2006, spojenou s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených ustanovení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 21. února 2008 podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle d (dále jen " "). Ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem podle ustanovení na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením č. j. -120 ze dne 7. března 2006 ve věci projednávání dědictví po R. B., zemřelém, za účasti pozůstalé manželky, kterou je stěžovatelka a pozůstalé dcery RNDr. A. B., určil obvyklou cenu majetku ve společném jmění zůstavitele a stěžovatelky částkou 1 339 191,80 Kč a provedl vypořádání tohoto majetku tak, že stanovil majetek, který patří do dědictví a který patří pozůstalé manželce. Do dědictví zařadil mimo jiné i pohledávku za stěžovatelkou z důvodu vypořádání zaniklého společného jmění ve výši 580 500,- Kč. Při soupisu obvyklé ceny majetku ve společném jmění zůstavitele a stěžovatelky vyšel ze soupisu tohoto majetku, který byl sestaven na základě údajů účastnic a sdělení České spořitelny a. s. Obvyklou cenu členského podílu v Bytovém družstvu HESTIA určil podle znaleckého posudku, který vypracoval soudní znalec Ing. M. P., ve výši 1 161 000,- Kč. Soud prvního stupně nevyhověl žádosti stěžovatelky o podání revizního znaleckého posudku. Stěžovatelka proti usnesení soudu prvního stupně podala odvolání, ve kterém vznesla námitky proti závěrům, ke kterým dospěl soudní znalec ve znaleckém posudku o ceně členského podílu. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením č. j. -135 ze dne 31. října 2006 usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Stěžovatelka podala ve věci i dovolání, které opírala o dovolací důvod podle ustanovení Nejvyšší soud usnesením č. j. -158 ze dne 20. prosince 2007 dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti odmítl.

Stěžovatelka v podstatě stejnými námitkami, jakými odůvodňovala podání opravných prostředků v řízení před obecnými soudy, se v ústavní stížnosti domáhala zrušení napadených rozhodnutí, přičemž v ústavní stížnosti bez podrobnější ústavně právní argumentace namítala, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací nerespektovaly její právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti [ y (dále jen " ")]. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "podústavního" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ ], resp. některé z ústavních kautel. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.

Ústavní soud konstatuje, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry soudu prvního a druhého stupně v otázce interpretace aplikovaných ustanovení a a to ve zcela shodném smyslu a rozsahu, jak tyto námitky byly uplatněny již v řízení před těmito soudy, jimiž se zejména soud prvního stupně a posléze soud odvolací nejen zabývaly, ale v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádaly. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Pod aspektem ochrany ústavnosti ( y), jež výlučně zakládá ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze při tom ve věci rozhodujícím soudům nic vytknout. Právní názor, který obecné soudy zaujaly v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci ( , y), má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a argumentace stěžovatelky při polemice s jejich právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva.

Právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") v sobě zahrnuje především princip "rovnosti zbraní" účastníků řízení, tedy princip umožňující každému účastníkovi řízení dostat rozumnou příležitost prezentovat svůj názor na věc, a to za podmínek, které nejsou ve srovnání se situací jeho protistrany zjevně nevýhodné (např. rozhodnutí ESLP ve věci Kressová proti Francii ze dne 7. 6. 2001 in ASPI) a princip kontradiktorního řízení, tedy právo účastníků předkládat stanoviska a důkazy, které považují za nutné, jakož i argumenty na podporu svých tvrzení (např. rozhodnutí ESLP ve věci Blücher proti České republice ze dne 11. 1. 2005 in ASPI). Tyto principy nebyly ve věci rozhodujícími soudy porušeny. Stěžovatelce byl zaručen přístup k soudu a nebylo jí jakkoli bráněno, aby svá práva před soudem řádně hájila.

Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 2. února 2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 17, ročník 2000, str. 109), ve kterém judikoval, že: "Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky, že soudy jsou povinny vyhovět návrhům na doplnění dokazování tak, jak byly učiněny v průběhu občanskoprávního řízení. Ke způsobu stanovení znalce je soud veden především ustanovením , který blíže charakterizuje za jakých podmínek a v jaké situaci rozhodující soud je povinen určit osobou znalce ke zhodnocení odborných problémů. Obecné soudy jsou tak povinny rozhodovat na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu, když při této činnosti jsou vázány pravidly obsaženými v ustanovení , což znamená možnost provést takové důkazy, které objektivním a spolehlivým způsobem zjistí právně relevantní skutečnosti. Nesouhlas s právními závěry obecných soudů však neznamená porušení ústavnosti a s tím související porušení základních lidských práv a svobod. Ze zásady rovnosti stran je zřejmé, že ustanovení znalce v konkrétním odborném problému je pouze záležitostí soudu a nikoli účastníků řízení, neboť jiný postup by znamenal porušení citované zásady".

Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, jak výše uvedeno, považovat za zásah do u a Úmluvou chráněných základních práv. Ústavní soud za této situace nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatelky o porušení namítaných základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Proto Ústavního soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ustanovení , Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu