Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2435/07

Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce JUDr. Miloslava Výborného o ústavní stížnosti obchodní společnosti TYMBARK - MASPEX CZECH, s. r. o., se sídlem Chodovská 228/3, Praha 4 - Michle, zastoupené JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Jeremiášova 18, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007 č. j. -99, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007 č. j. -80, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2004 č. j. -34 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2006 č. j. -30 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , , , 36 odst. 1 a d (dále jen "") napadla shora označené rozsudky obecných soudů.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Poté, co obsáhle rekapitulovala průběh řízení před správními úřady a správními soudy, uvedla stěžovatelka, že povinnost zaplatit clo jí byla uložena v rozporu se zákonem, což představuje porušení a y. Celní úřad Praha 3 totiž zařadil zboží, jež stěžovatelka dovezla, do položky 17019100 celního sazebníku, ačkoliv stěžovatelka deklarovala, že zboží spadá do položky jiné. V důsledku toho byly stěžovatelce platebními výměry č. 481/2002, č. 482/2002 a č. 483/2002 ze dne 4. 7. 2002 doměřeny celní dluhy v celkové výši 903.439,- Kč. Odvolání proti platebním výměrům byla zamítnuta vedlejším účastníkem řízení.

Žaloby proti těmto rozhodnutím a kasační stížnosti proti zamítavým rozsudkům účastníci řízení zamítli. Stěžovatelka však tento postup považuje za nesprávný. Zboží je podle ní s ohledem na jeho složení třeba zařadit do jiné položky celního sazebníku. Toto své tvrzení dokládá stěžovatelka rozborem složení dovezeného zboží.

Tím, že toto pochybení soudy neodstranily, došlo též k porušení základních práv stěžovatelky garantovaných y a y. Ustanovení bylo porušeno rovněž tím, že se Nejvyšší správní soud neobrátil na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou podle Smlouvy o založení Evropského společenství, ačkoliv to stěžovatelka navrhovala. Dle názoru stěžovatelky bylo porušeno i právo zaručené ustanovením y, neboť stěžovatelka neměla možnost podložit svá tvrzení posudkem instituce, která je oprávněna podávat autoritativní výklad jednotlivých ustanovení kombinované nomenklatury. Takovou institucí je mimo Evropského soudního dvora i Výbor pro harmonizovaný systém, zřízený dle Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží.

II.

Po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a podmínek její přípustnosti Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka tvrdí, že její práva garantovaná a y byla porušena tím, že clo bylo vyměřeno v rozporu se zákonem. Stěžovatelka přitom pouze polemizuje s výkladem jednoduchého práva, jak byl proveden správními úřady a poté obecnými soudy.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů (zde konkrétně soudů rozhodujících ve správním soudnictví) je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález ze dne 8. července 1999,

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, č. 98), až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Ústavní soud však v daném případě takové porušení neshledal. Napadená rozhodnutí byla dostatečně odůvodněna a příslušná ustanovení jednoduchého práva byla obecnými soudy i správními úřady vyložena standardně a ústavně konformně. Zařazení zboží do příslušné položky celního sazebníku tedy v žádném případě nebylo projevem svévole. Ustanovení ani y proto nebyla porušena.

Pokud stěžovatelka dovozuje, že postupem obecných soudů, které přisvědčily argumentaci správních úřadů, byla porušena ustanovení y a y, lze argumentovat stejně. Stěžovatelka nemá žádné ústavně zaručené subjektivní právo, aby bylo jednoduché právo vykládáno v její prospěch. Pokud tedy Ústavní soud shledal, že obecné soudy při výkladu jednoduchého práva nevybočily z mantinelů stanovených ústavním pořádkem, zejména pak hlavou pátouy, nelze v jejich postupu spatřovat porušení ustanovení y a y.

Ani námitka stěžovatelky, týkající se nepoložení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru, není opodstatněná. To, zda musí být předběžná otázka položena, je věcí evropského práva a nikoliv otázkou ústavnosti. Porušením práva na spravedlivý proces by mohl být např. fakt, že by se soud s návrhem na položení předběžné otázky nijak nevypořádal. Z ustálené judikatury Ústavního soudu totiž vyplývá, že již sama skutečnost, že se obecný soud nijak nevypořádal s námitkou účastníka řízení, která má současně vztah k projednávané věci, zásadně zakládá protiústavnost dotyčného rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, www.nalus.cz). Nejvyšší správní soud však své rozhodnutí nepoložit předběžnou otázku přesvědčivě odůvodnil a odkázal na rozsudek Evropského soudního dvora Ynos (C-302/04, I-371), v němž Evropský soudní dvůr konstatoval, že nemá pravomoc k výkladu sekundárního práva Společenství v případě, ve kterém skutkové okolnosti předcházely vstupu členského státu do Evropské unie. Tyto podmínky byly v daném případě naplněny.

Fakt, že se soudy neobrátily na Výbor pro harmonizovaný systém, zřízený dle Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, nelze považovat za porušení y, jak tvrdí stěžovatelka. Stěžovatelka takový postup v řízení před obecnými soudy nenavrhovala, a pokud tyto dospěly k závěru, že takový postup není nutný, nejde o porušení principu rovnosti účastníků řízení.

Ústavní soud dodává, že zařazování zboží do jednotlivých položek je aplikací práva. Jelikož stále platí římská zásada iura novit curia, není nutné, aby se soud v řízení (s výjimkou stanovených případů, mezi něž patří položení předběžné otázky) dotazoval mezinárodního orgánu na správnost svého postupu.

Napadenými rozhodnutími tedy nedošlo ani k porušení stěžovatelčina práva vlastnit majetek podle y a práva na spravedlivý proces, zakotveného v článku 36 odst. 1y. Totéž platí i o namítaném porušení y.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. března 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu