Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 406/08

Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti obchodní společnosti ABSOLUT-MARKETING, s. r. o., se sídlem Tyršova 885/24, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, AK se sídlem Husova 2/1285, 702 00, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2007 č. j. -80 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 5. 2007 č. j. -57 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu ustanovení a d (dále jen " ") napadla shora označené rozsudky obecných soudů.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že její právo na spravedlivý proces bylo porušeno tím, že se obecné soudy odmítly meritorně zabývat její žalobou na určení neplatnosti veřejné dražby pro údajný nedostatek aktivní legitimace. Názor soudů, že vydražitel není aktivně legitimovaným subjektem k podání žaloby podle ustanovení , o veřejných dražbách, ve znění účinném ke dni provedení dražby (dále jen " "), má stěžovatelka za nesprávný. Podle tohoto ustanovení je totiž žalobu na neplatnost dražby oprávněn podat i účastník. Podle ustanovení zákona o veřejných dražbách je přitom vydražitelem účastník dražby, jemuž byl udělen příklep. Z toho vyplývá, že i vydražitel je účastníkem dražby, takže je oprávněn podat žalobu na určení neplatnosti dražby. Není logické, aby zákon přiznával aktivní legitimaci navrhovateli a nikoliv vydražiteli.

Jelikož obecné soudy posoudily aktivní legitimaci stěžovatelky v rozporu se zákonem, nebyla dražba meritorně přezkoumána. Takovým postupem byl stěžovatelce upřen přístup k soudu a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

II.

Po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a podmínek její přípustnosti Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že není primárně povolán k přezkumu aplikace a interpretace jednoduchého práva, jeho úkolem není přezkum zákonnosti, nýbrž ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod.

Jde-li o otázky výkladu norem jednoduchého práva, je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů tehdy, pokud interpretace jednoduchého práva současně porušuje základní práva a svobody jednotlivce. Základní práva a svobody totiž podle již ustálené judikatury Ústavního soudu vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.

V tomto případě stěžovatelka brojí proti výkladu ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jež upravuje aktivní legitimaci pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti veřejné dražby. Tvrdí, že pod pojem "účastník" je nutno zahrnout i vydražitele.

K otázce aktivní legitimace vydražitele podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách se již vyslovil i Nejvyšší soud tak, že: "Vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách." [rozsudek sp. zn. (Soudní judikatura 7/2006, str. 515)]. Podle Nejvyššího soudu je nutno mezi účastníkem a vydražitelem rozlišovat, jelikož okamžikem udělení příklepu se účastníkovo postavení změní. Vydražitel podle Nejvyššího soudu nemůže mít - objektivně vzato - opravdový zájem na vyslovení platnosti dražby. Opravdový zájem na určení neplatnosti dražby samozřejmě nemůže spočívat v tom, že si vydražitel svůj záměr nabýt vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby dodatečně rozmyslel nebo že nemá finanční prostředky potřebné k úhradě ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě. Žaloba na určení neplatnosti dražby totiž nemůže být způsobem, jak se vyhnout nepříznivým důsledkům, které pro osobu, jež zmařila dražbu, stanoví ustanovení § 28 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách.

Proti takto vyložené interpretaci jednoduchého práva podané Nejvyšším soudem, povolaným svou rozhodovací činností sjednocovat judikaturu soustavy obecných soudů [srov. ustanovení , (o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů], nemá Ústavní soud z hlediska kautel ústavnosti žádných výhrad, takže sledovaly-li soudy v naříkaných rozhodnutích judikaturu takto jednoznačně vytyčenou a všeobecně dostupnou, nelze v jejich postupu spatřovat žádné známky protiústavnosti.

Ježto napadená rozhodnutí jsou řádně a přesvědčivě odůvodněna, může Ústavní soud v dalším na jejich odůvodnění odkázat.

V samotném faktu, že žaloba stěžovatelky byla zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace, nelze spatřovat odepření práva na přístup k soudu, které je jednou ze složek práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V přístupu k soudu stěžovatelce nikdo nebránil; to, že soudy stran legitimace k vedení sporu zaujaly jiný právní názor, než jaký má za správný stěžovatelka, žádné základní právo stěžovatelky nenarušilo.

Ústavní stížnost brojí tedy pouze proti interpretaci jednoduchého práva obecnými soudy; tato nevybočuje z mezí ústavnosti, takže ústavní práva stěžovatelky, jež jí jsou garantována ustanoveními a y, porušena nebyla.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. března 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu