Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 422/08

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. března 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti L. V., zastoupeného JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 9 - Dolních Počernicích, Dubenecká 89, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, č. j. -52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ") a i jinak řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí vydaného ve věci, v níž mu byla uložena povinnost platit výživné manželce, a tvrdil že jeho vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ( d, dále "Listina" a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále "Úmluva"), jakož i právo mít v soudním řízení rovné postavení ( y). Porušen měl být zákaz libovůle při výkonu veřejné moci, jakož i y ČR.

Stěžovatel namítl, že uvedená porušení základních práv spatřuje v názoru odvolacího soudu, který mezi příjmy stěžovatele absurdně zahrnul částku představující pouhou účetní položku, která fakticky neexistuje. Stěžovatel má mnohem nižší životní úroveň než vyživovaná manželka. Jde o logický rozpor, omyl a exces vybočující ze zásad spravedlivého procesu, a dosahující ústavní roviny. Interpretační libovůle podrývá princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí a principem právní jistoty a ochrany důvěry v právo (

).

Z příloh ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 13. 11. 2007 č. j. -52 Městský soud v Praze k odvolání protistrany změnil v neprospěch stěžovatele rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 5. 2007, č. j. -33, která namítala, že nebyla zohledněna celková majetková situace stěžovatele (uvažování o výstavbě RD 6+1, nezahrnutí všech příjmů a majetkových výhod stěžovatele), nesprávně byl proveden odpočet nákladů na chalupu a auto, které manželka a děti nemohou užívat a do příjmů manželky bylo zahrnuto i výživné na děti.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy vzaly v potaz vše, co stěžovatel nyní namítá v ústavní stížnosti, přičemž nyní vznášené námitky nejsou vedeny v ústavněprávní rovině. Možnost změny rozhodnutí v důsledku odvolání protistrany je dána přímo procesními předpisy, a proto nelze bez dalšího uzavírat, že taková změna narušuje právní jistotu a předvídatelnost interpretace a aplikace práva. Městský soud v Praze konkrétně odůvodnil, proč považoval některé námitky protistrany za důvodné (rozsudek č. j. -52, str. 3-5). Soud konstatoval, že stěžovatel nemá žádné překážky vlastní obživy, výživné dětí není příjmem matky, která má děti v péči a je na mateřské dovolené. Matka dětí svou vyživovací povinnost plní jinak, než finančně. Předmětný "účetní" daňový odpočet vyjadřuje naturální plnění spočívající v užívání osobního vozidla.

Ústavní soud ani v minulosti nedospěl k závěru, že by princip zohlednění celkových majetkových poměrů povinného odporoval ústavnosti (srov. např. usnesení

sp. zn.

v autorizované databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz a mnohá další).

Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2008

Vojen Güttler

předseda senátu