Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
51365.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 526/06
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. R., a 2) R. D., obou t. č., zastoupených JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem Brno, Jaselská 27, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 9 To 262/2006 , a usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 18. 4. 2006, čj. 3 KZV 5/2006 - 225, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností se T. R. a R. D. (dále jen "stěžovatelé") domáhali zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") a usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zástupkyně") pro porušení čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatelů proti shora označenému usnesení státní zástupkyně. Tímto usnesením bylo, podle ustanovení § 71 odst. 3 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), rozhodnuto, že se stěžovatelé ponechávají i nadále ve vazbě. T. R. z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), c) TrŘ a R. D. z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. a) TrŘ. Vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. b) TrŘ u obou odpadl.
Stěžovatelé poukázali na nález Ústavního soudu,
sp. zn. Pl. ÚS 45/04
, z něhož vyplývá povinnost vyslechnout obviněného před tím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce (čl. 5 odst. 4 Úmluvy) a tvrdili, že postup soudu byl v rozporu s tímto nálezem a uvedeným článkem.
Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud znovu připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR). Není soudem nadřízeným obecným soudům ani dalším orgánům činným v trestním řízení, nevykonává nad nimi dohled či dozor. Jsou to především obecné soudy, které, se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází a na základě znalostí všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Do tzv. vazebních rozhodnutí je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, shledá-li, že rozhodnutí o vazbě není podloženo zákonným důvodem, nebo jestliže jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zárukami plynoucími z ústavního pořádku.
S ohledem na uvedený rozsah ústavněprávního přezkumu Ústavní soud konstatuje, že neshledal zásah do základních práv, jichž se stěžovatelé dovolávali. Stěžovatelé jsou trestně stíháni pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona (dále jen "TrZ"). Jedná se o závažnou, organizovanou trestnou činnost, které se dopustili se členy organizované skupiny působící ve více státech tím, že do 24. 9. 2003 zorganizovali cestu českých a slovenských kurýrů, kteří převezli z Nizozemských Antil do Evropy kokain v celkovém množství cca 165 kg. V listopadu 2004 stěžovatelé zorganizovali další cestu slovenských kurýrů, tentokrát do Venezuely. Tito kurýři byli na letišti ve Venezuele zadrženi a v jejich zavazadlech byl nalezen kokain v celkovém množství cca 16 kg.
Stěžovatelé jsou ohroženi vysokou trestní sazbou (10 - 15 let), drogovou trestnou činnost páchali ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a po delší dobu. Disponují dostatečným množstvím finančních prostředků, které jim umožňuje vycestovat do zahraničí, kde mají vazby a kontakty a mohou zde po určitou dobu setrvávat. O tom svědčí jejich opakované cesty do zemí jako je Kolumbie, Venezuela, Nizozemské Antily apod. Navíc stěžovatel T. R. patřil k hlavním organizátorům nedovoleného obchodování s narkotiky, tuto činnost páchal po delší dobu, finanční zisky plynoucí z trestné činnosti používal k uspokojování potřeb svých a své rodiny. Krátce před zadržením byl v telefonním kontaktu s cizím státním příslušníkem, který se na organizování a páchání trestné činnosti spolupodílel. S ohledem na stěžovatelovy kontakty a vazby do zahraničí lze důvodně předpokládat, že v případě propuštění z vazby na svobodu bude opět, v souvislosti s pácháním trestné činnosti, osloven.
Přípravné řízení nebylo možno dosud ukončit, vzhledem k provádění úkonů právní pomoci na Slovensku a ve Venezuele a dalšímu šetření k osobám členů organizované skupiny působící ve více státech, kteří se zdržují zejména na území Kolumbie a Nizozemského království.
Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí státní zástupkyně ze dne 18. 4. 2006, spisového materiálu a po výslechu stěžovatelů k důvodům vazby (viz protokol o neveřejném zasedání ze dne 8. 6. 2006) dospěl k závěru, že konkrétní skutečnosti, odůvodňující trvání vazby, z nichž vyplývá obava z následků předvídaných v ustanovení § 67 písm. a), c) TrŘ, jako zákonný podklad pro ústavně přípustné omezení osobní svobody (čl. 8 Listin y), u stěžovatelů trvají i nadále a stížnost zamítl [§ 134 odst. 2 ve spojení s § 148 odst. 1 písm. c) TrŘ].
K námitce stěžovatelů, o kterou opírají nedůvodnost vazby, tj. že důkazní situace ve věci samé neumožňuje jednoznačné stanovisko o jejich vině, je třeba připomenout, že hodnocení doposud ve věci shromážděných důkazů je prováděno pouze pro účely rozhodování o vazbě, které není a ani nesmí být rozhodováním o vině či nevině obviněného. Otázka viny je úkolem obecného soudu až v rámci dokazování v hlavním líčení. Vazba je zajišťovací institut, sloužící k dosažení účelu trestního řízení. Rozhodování o ní nespočívá na principu jistoty bez důvodných pochybností, ale vždy je vedeno v rovině pravděpodobnosti ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě, za současného zjištění (jako tomu bylo v projednávané věci), že zjištěné skutečnosti (obsah spisového materiálu) nasvědčují tomu, že skutek, pro který je vedeno trestní stíhání stěžovatelů, byl spáchán, má znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1 , odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) TrZ, a jsou zřejmé i důvody k podezření, že daný trestný čin spáchali právě stěžovatelé. Ústavnímu soudu, jenž není součástí soustavy obecných soudů (čl. 81 , čl. 91 Ústav y ČR) ani ostatních orgánů veřejné moci, nepřísluší přezkoumávat po věcné stránce, jsou-li dány či nikoliv důvody k podezření, zda stěžovatelé spáchali nebo nespáchali stíhaný trestný čin.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelů, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2006
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu