Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2300/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného Mgr. Josefem Pelechem, advokátem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 11. 6. 2007 a proti usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. -12 ze dne 11. 5. 2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 11. 6. 2007, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. -12 ze dne 11. 5. 2007, kterým byl odmítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření, aby soud zakázal žalovanému převést nebo jinak zatížit parcely č. 74 zastavěná plocha a nádvoří, č. 48 zahrada a č. 42/3 zahrada v k. ú. Milence, zapsané na LV č. 189 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy. Napadenými rozhodnutími bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení d (dále jen " ").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech:

Stěžovatel požádal o vydání výše uvedeného předběžného opatření, v němž uvedl, že je osobou sociálně slabou. Tato skutečnost je Okresnímu soudu v Klatovech i Krajskému soudu v Plzni známa z jejich předchozích rozhodovacích činností, neboť byl opakovaně osvobozen od soudních poplatků. Z obsahu jiných spisů Okresního soudu v Klatovech (např. sp. zn. ) je zřejmé, že jsou u něho dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel proto současně s podáním návrhu na vydání předběžného opatření pouze požádal o osvobození od soudních poplatků (složení jistoty v částce 50.000,- Kč) a nijak svoji sociální situaci nedokládal, neboť měl za to, že je Okresnímu soudu v Klatovech i Krajskému soudu v Plzni známa z jejich předchozích rozhodnutí (notorieta). Je proto toho názoru, že u něj byly od zahájení řízení pod sp. zn. dány důvody pro osvobození od soudních poplatků. Navrhl proto, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.

II.

Krajský soud v Plzni ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dodal, že měsíčně vyřizuje v průměru 60 - 70 věcí a nebyl proto informován o tom, že v jiném řízení byl snad stěžovatel od soudních poplatků osvobozen. Okresní soud v Klatovech se k věci nevyjádřil.

Vyjádření Krajského soudu v Plzni zaslal Ústavní soud stěžovateli k případné replice ve lhůtě, která mu byla stanovena na 15 dnů ode dne doručení vyjádření. Vyjádření krajského soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 31. 1. 2008; ve lhůtě, která skončila dne 15. 2. 2008, se stěžovatel nevyjádřil.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud zkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů ve vztahu k příslušným ustanovením i ke skutečnostem, které se v předmětném řízení objevily. V řízení postupovaly obecné soudy podle ustanovení , v jehož odstavci 1 je stanoveno: "K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 50 000 Kč..." Podle odstavce 2 téhož ustanovení "Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne." Uvedená ustanovení neplatí [ustanovení ], "osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ( )".

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že stěžovatel s podáním návrhu na předběžné opatření jistotu nesložil, ale navrhl současně osvobození od soudních poplatků s tím, že je osobou sociálně slabou. Toto své tvrzení však podle soudu prvního stupně nedoložil žádným písemným potvrzením ani jinou u. Dále soud prvního stupně konstatoval, že z údajů Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště v Klatovech, vyplývá, že v uplynulých dvou letech kupní smlouvou prodal některé své nemovitosti za něž získal z kupních cen určitou částku. Soud proto uzavřel, že stěžovatel neosvědčil, že by u něho byly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

Krajský soud v Plzni řádně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a zabýval se námitkami stěžovatele. K věci uvedl, že stěžovatel nedoložil, a to ani v odvolání, tvrzené sociální poměry a neosvědčil ani to, že získanou kupní cenu z předchozího prodeje nemovitostí již spotřeboval. Zabýval se námitkou stěžovatele, že ho soud prvního stupně nevyzval k doložení jeho sociálních poměrů; k tomu uvedl, že soud prvního stupně je povinen rozhodnout o návrhu na předběžné opatření bez odkladu, a proto nemohl stěžovatele vyzvat k doložení sociálních poměrů. Bylo věcí stěžovatele, aby spolu s návrhem na vydání předběžného opatření podmínky pro osvobození od soudních poplatků osvědčil.

Ústavní soud po posouzení postupu obecných soudů při rozhodování o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními , které jim ukládají ve věci rozhodovat bezodkladně (nejpozději do uplynutí 7 dnů od podání návrhu - ustanovení ) a neumožňují jim, aby nejdříve odstraňovaly vady návrhu na vydání předběžného opatření. Navíc ustanovení vyžaduje, aby stěžovatel s podáním návrhu osvědčil, že jsou u něho splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků; jinak je povinen zaplatit jistotu. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že zde není prostor pro jiný postup, než ten, který obecné soudy zvolily.

Ústavní soud nepřisvědčil stěžovateli, že je možné předpokládat, že soud prvního stupně i soud odvolací znají jeho sociální poměry. Příslušné právní předpisy takový postup nepředvídají, protože jednoznačně požadují osvědčení rozhodných skutečností; je nutno poukázat i na to, že obecné soudy rozhodují značný počet případů a nemohou proto do podrobností znát sociální poměry navrhovatelů. V úvahu je nutno vzít i to, že sociální poměry navrhovatele v průběhu času se mohou měnit a situace, která na straně navrhovatele platila v předchozím řízení, se mohla vyvinout jinak. I proto vyžaduje osvědčení sociálních poměrů v každém jednotlivém případě.

Ústavní soud navíc připomíná, že předmětem ústavní stížnosti bylo rozhodnutí o předběžném opatření, což v žádném případě není posledním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Nic nebránilo stěžovateli v tom, aby podal nový návrh na vydání předběžného opatření, k němuž by řádně osvědčil, že jsou u něho předpoklady osvobození od soudních poplatků splněny. Současně je nutno poukázat i na to, že meritorní rozhodnutí v době podání ústavní stížnosti ještě vydáno nebylo a stěžovatel tak měl k ochraně svého práva další procesní prostředky.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2008

Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu