Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1851/07

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. A., zastoupeného JUDr. Evou Pálkovou, advokátkou se sídlem Kroměříž, Oskol 3201, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2007, č.j. -103, a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, č.j. -87 v rozsahu výroku III., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v , odst. 2, , , , , a y ČR, dále v , , , , -3, , a d, v , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v Dodatkového protokolu k této úmluvě a dále v , a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Napadená usnesení se týkají výroku o náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka, ke které byl stěžoval soudy zavázán.

Stěžovatel dovozuje, že vedlejšímu účastníku nemohly vzniknout vyčíslené náklady právního zastoupení, neboť smlouva o právním zastoupení mezi vedlejším účastníkem a jeho advokátem je dle názoru stěžovatele absolutně neplatná. Dále stěžovatel uvádí, že odvolací soud nesprávně vypočetl náklady řízení v závislosti na počtu stěžovatelem žalovaných nároků. Stěžovatel soudům vytýká, že připustily, aby žalované v řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, zastupoval jako advokát tajemník České advokátní komory, jejímž je stěžovatel rovněž členem. Stěžovatel má za to, že s povinností tajemníka České advokátní komory ochraňovat práva a oprávněné zájmy jejích členů se neslučuje výkon funkce právního zástupce v soudním sporu vedeném proti jinému advokátovi.

Námitky stěžovatele se neopírají o konkrétní zákonné ustanovení, které by soudy nerespektovaly, jsou pouze uplatněním vlastního výkladu stěžovatele k otázce práv a povinností vyplývajících z funkce tajemníka České advokátní komory. Obsahově totožné námitky stěžovatele řešil již odvolací soud a dostatečným způsobem se s nimi vypořádal. Závěry, ke kterým dospěl, nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem není instanční přezkum rozhodnutí obecných soudů. Jako orgán ochrany ústavnosti je povolán do jejich činnosti zasahovat jen za zcela specifických podmínek a sice tehdy, jestliže shledá, že soudy nepostupovaly v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d. Na porušení těchto principů a tedy zásah do základních práv a svobod účastníka řízení ovšem neukazuje odlišný přístup k interpretaci podústavního práva, který účastník řízení zaujme vůči napadenému rozhodnutí.

Nadto Ústavní soud odkazuje na ustálenou judikaturu týkající se problematiky rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy. K této otázce se opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity ohrožující sféru základních práv a svobod (sp.zn.

IV.ÚS 10/98

,

,

,

IV.ÚS 303/02

,

); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Ve vztahu k návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud rozhodl, že tajemníkovi České advokátní komory se zakazuje, aby poskytoval právní službu dle zákona o advokacii ve věci, v níž je účastníkem řízení advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu