Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 168/07

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele F. O., zastoupeného JUDr. Romanem Vaňkem, Ph. D., advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2006, č. j. -5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 18. 1. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen " ") ze dne 11. 12. 2006, č. j. -5, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o kasační žalobě proti usnesení krajského soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. -7, kterým bylo, opět pro neuhrazení soudního poplatku, zastaveno řízení o žalobě stěžovatele, jíž se tento domáhal ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že obecné soudy v jeho věci rozhodly ryze formalisticky a v rozporu se zákonem, čímž porušily jeho ústavně zaručená práva obsažená v , a 3, , 3 a 4, , 3 a 4, , a 2 a d (dále jen " "). Stěžovatel uváděl, že předmětné řízení bylo jednak od poplatkové povinnosti ze zákona osvobozeno a jednak stěžovatel sám o osvobození od soudních poplatků požádal. Nadto bylo soudu z jeho dřívější činnosti nepochybně známo, že stěžovatel je osobou splňující předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dokud nebylo o žádosti stěžovatele od soudních poplatků pravomocně rozhodnuto, neměl být stěžovatel k úhradě poplatku vyzýván a ani nemělo dojít k zastavení řízení pro jeho nezaplacení; stěžovatel v této souvislosti odkázal na rozhodnutí blíže neurčeného soudu, sp. zn. (zřejmě míněno rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 21. května 1996, sp. zn. ) a nález Ústavního soudu

sp. zn.

. Stěžovatel měl rovněž za to, že v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

řádně neprověřil, zda stěžovatel ve stanovené lhůtě poplatek neuhradil. O této skutečnosti musí být ve spise pořízen záznam, aby bylo zřejmé, jak soud dospěl ke skutkovému stavu, rozhodnému pro posouzení věci. V neposlední řadě měl postup krajského soudu negativní dopad i do sféry hmotněprávních nároků stěžovatele, jak je patrno z nálezu Ústavního soudu,

sp. zn.

. Soud je povinen šetřit ústavně zaručená práva účastníků řízení a dbát o to, aby nedocházelo k jejich porušování, přičemž této povinnosti nedostál, jak plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález

sp. zn.

). Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal spis krajského soudu sp. zn. a , jakož i vyjádření účastníka řízení.

ve svém vyjádření konstatoval, že postupoval plně v souladu se a , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podání stěžovatele ze dne 14. 8. 2006, jímž brojil proti usnesení krajského soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. -7, bylo dle jeho obsahu možno považovat za kasační stížnost, proto byl stěžovatel vyzván k uhrazení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč; povinnost zaplatit soudní poplatek mu vznikla současně s podáním kasační stížnosti. Jelikož stěžovatel ani společně s kasační stížností ani v dodatečně stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, nezbylo než řízení zastavit. Zastavení řízení bylo důsledkem nečinnosti stěžovatele, který přes výzvy k uhrazení soudního poplatku a opakovaná poučení o důsledcích nezaplacení, soudní poplatek neuhradil. postupoval ve věci standardním způsobem, přičemž není pravdivé tvrzení stěžovatele, že by v kterékoliv fázi řízení žádal soud o osvobození od soudních poplatků. Jak plyne z přiloženého spisového materiálu, stěžovatel reagoval na výzvy soudu řadou podání, která obsahovala řadu invektiv a netýkala se projednávané věci. proto navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou, případně aby ji jako nedůvodnou zamítl.

Výše uvedené vyjádření bylo právnímu zástupci stěžovatele zasláno na vědomí, stěžovatel však svého práva vyjádřit se k uváděným skutečnostem nevyužil.

III.

Ústavní soud následně napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

V obecné rovině platí, že porušení příslušných procesních předpisů při rozhodování o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku může za určitých okolností nabýt ústavněprávní rozměr, a to jednak s ohledem na některé významné hmotněprávní aspekty, které jsou s takovým rozhodnutím spojeny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 1997, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 7, nález č. 20, str. 139 a násl.), a jednak může být toto kvalifikováno jako odepření možnosti, garantované y, domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 1998,

sp. zn.

, publikovaný tamtéž, svazek č. 4, nález č. 86, str. 307 a násl., nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002,

sp. zn.

, svazek č. 26, nález č. 56, str. 107 a násl.). O takový případ se však v projednávané věci nejednalo, neboť k žádnému porušení relevantních ustanovení a zákona o soudních poplatcích, potažmo principů spravedlivého procesu, ze strany krajského soudu nedošlo.

Z obsahu vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovateli byl soudní poplatek vyměřen v souladu s položkou č. 15 sazebníku poplatků, tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích, a že se nejednalo o žádný z případů uvedených v § 11 zákona o soudních poplatcích ani ve zvláštních právních předpisech, kdy by byl navrhovatel od povinnosti uhradit soudní poplatek ze zákona osvobozen. Stěžovatel byl poté, kdy bylo zjištěno, že poplatek sám neuhradil, vyzván k jeho zaplacení usnesením krajského soudu ze dne 15. 9. 2006, č. j. -19, v němž mu soud pro tento účel stanovil lhůtu v délce deseti dnů. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastavil. Po prostudování spisového materiálu Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že se tvrzení stěžovatele o tom, že v průběhu řízení žádal o osvobození od soudních poplatků, nezakládá na pravdě. Stěžovatel ani v ústavní stížnosti blíže nevymezil, kdy a jakým způsobem osvobození od soudních poplatků požádal, přičemž v soudním spise žádná taková žádost, resp. ani podání, jež by bylo možno dle jeho obsahu za takovou žádost požadovat, založeno není. K podání žádosti byl přitom stěžovateli poskytnut dostatečný časový prostor. Jediným úkonem, v němž se stěžovatel alespoň okrajově zmínil o své špatné majetkové situaci, byl přípis ze dne 29. 9. 2006, nicméně tento byl s ohledem na jeho celkový charakter krajským i Nejvyšším správním soudem posouzen jako námitka podjatosti soudkyně JUDr. Skoumalové, přičemž takové kvalifikaci nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Je třeba podotknout, že i v případě, že by byl stěžovatel v jiných řízeních před na základě své žádosti od povinnosti platit soudní poplatky osvobozen, toto osvobození by se bez dalšího nevztahovalo na projednávanou věc. Přiznat osvobození od soudních poplatků bez návrhu účastníka řízení, tzn. stěžovatele, neumožňuje (srov. znění ). Stěžovateli lze přisvědčit pouze v tom, že ze spisu krajského soudu, sp. zn. , není patrno, zda si ověřil, že soudní poplatek nebyl včas zaplacen. Ovšem za situace, kdy sám stěžovatel relevantní skutkové zjištění, tzn. skutečnost, že soudní poplatek neuhradil, nerozporuje a namítá toliko formální nedostatek, spočívající v absenci příslušného záznamu, není takové pochybení způsobilé konstituovat zásah do jeho ústavně zaručených práv, neboť závěr krajského soudu o neuhrazení soudního poplatku byl nesporně správný.

Jelikož Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo mu, než ústavní stížnost odmítnout podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2008

Michaela Židlická předsedkyně senátu