Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 231/95

Ústavní soud České republiky

rozhodl ve věci stěžovatele

L. Š. ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu

v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. -43, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995 č. j. -43 se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Krajského

soudu v Praze ze dne 14. 8. 1995, č. j. -43, kterým

bylo zastaveno řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí ředitele

Správy Středočeského kraje Policie České republiky ze dne 20. 1.

1995, č. j. 5/95 ve věci stěžovatelova kázeňského potrestání.

Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na ustanovení

, podle něhož kdykoliv v řízení soud přihlíží k tomu,

zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Za úkony

prováděné na návrh soudu se vybírají soudní poplatky. V řízení

o návrzích na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů se platí

poplatek na účet soudu, který tento úkon provádí. Poplatková

povinnost vzniká podáním návrhu na provedení poplatného úkonu,

jestliže je poplatníkem navrhovatel. Nebyl-li poplatek, který je

splatný podáním návrhu na zahájení řízení, zaplacen, soud řízení

zastaví, pokud již nezačal jednat ve věci samé (§ 9 odst. 2 zákona

č. , o soudních poplatcích v platném znění).

V projednávaném případě byl navrhovatel před zahájením řízení

vyzván k zaplacení soudního poplatku do týdne výzvou, která mu

byla doručena do vlastních rukou dne 13. 7. 1995. Navrhovatel

soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, a proto krajský soud

řízení zastavil.

Toto usnesení napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž

uvedl, že dne 1. 3. 1995 podal Krajskému soudu v Praze návrh na

přezkoumání rozhodnutí ředitele Správy Středočeského kraje Policie

České republiky ze dne 20. 1. 1995, č. 5/95, jímž bylo rozhodnuto

o odvolání stěžovatele v řízení o jeho kázeňském potrestání. Toto

podání na výzvu krajského soudu stěžovatel doplnil dopisem ze dne

13. 7. 1995, jejž doporučeně odeslal dne 17. 7. 1995 na adresu

Krajského soudu v Praze, nám. Kinských 5 a připojil kolky

v hodnotě 1000,- Kč k úhradě soudního poplatku v přezkumném

řízení. Přestože tedy stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní

poplatek zaplatil, Krajský soud v Praze napadeným usnesením řízení

zastavil z důvodu, že nebyl zaplacen soudní poplatek. Tímto

postupem soudu byl stěžovatel zbaven práva na soudní ochranu,

kterou mu zaručuje ustanovení článku 36 odst. 1 a odst. 2 y

základních práv a svobod. Proto navrhl, aby bylo stížnosti

vyhověno, a aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

Soudce zpravodaj nejdříve přezkoumal ústavní stížnost po

stránce formální (§ 72 odst. 2, 3, § 43 odst. 1 zákona č.

, o Ústavním soudu). Zjistil, že napadené usnesení

krajského soudu nabylo právní moci dne 24. 8. 1995 a ústavní

stížnost došla Ústavnímu soudu dne 17. 10. 1995, takže lhůta

k jejímu podání podle ustanovení

Sb. byla zachována. Ani jiné formální závady, které by byly

důvodem odmítnutí ústavní stížnosti, zjištěny nebyly.

Krajský soud v Praze jako účastník řízení se k ústavní

stížnosti vyjádřil tak, že stěžovatel převzal výzvu k zaplacení

soudního poplatku 1000,- Kč na vzoru 4a Jako datum převzetí

uvedl 13. 6. 1995, což nemůže odpovídat skutečnosti, jestliže

výzva byla vypravena z krajského soudu dne 7. 7. 1995. Soud měl

zato, že došlo pouze k zanedbatelnému pochybení a vzhledem

k dalším důkazům měl za prokázáno, že k doručení výzvy došlo dne

13. 7. 1995. Ve výzvě byla stanovena lhůta 1 týdne od doručení

výzvy k zaplacení. Výzva obsahovala poučení o povinnosti soudu

zastavit řízení podle ustanovení , nezdaří-li

se odstranit nedostatek podmínky řízení, kterým je nezaplacení

soudního poplatku. Přípisem ze dne 13. 7. 1995, došlým Krajskému

soudu v Praze dne 18. 7. 1995, reagoval navrhovatel (stěžovatel)

na výzvu soudu, uvedl v něm v záhlaví poznámku o soudním poplatku

a v závěru pak větu: "Soudní poplatek ve výši 1000,- Kč

v kolkových známkách přikládám v originále". Příloh k odpovědi

bylo podle údaje navrhovatele "5 listů/27". Podatelna Krajského

soudu v Praze předložila soudci s podáním ze dne 18. 7. 1995

skutečně 27 písemností založených v soudním spise pod č. l.

14-40.Mezi těmito písemnostmi však nebyl tiskopis vzoru č. 4a

s vylepenými kolky. Protože neexistoval žádný důkaz

zpochybňující závěr podatelny Krajského soudu v Praze, že

s podáním navrhovatele ze dne 18. 7. 1995 nebyl doručen žádný 28.

list přílohy, vydal soud usnesení o zastavení řízení.

Účastníci i vedlejší účastník souhlasili s upuštěním od

ústního jednání. Poněvadž od tohoto jednání nelze očekávat další

objasnění věci, Ústavní soud od ústního jednání upustil

(ustanovení ).

Ústavní stížnost je důvodná.

Podle ustanovení § 115 odst. 2 Instrukce ministerstva

spravedlnosti ze dne 30. srpna 1993, č.j. 1068/93-OOD, kterou se

vydává Vnitřní a Kancelářský řád pro okresní a krajské soudy,

pracovník podatelny opatří došlá podání a vrácené nedoručené

zásilky podacím razítkem soudu. Podle § 115 odst. 1 této

Instrukce, podací razítko obsahuje označení soudu, datum, kdy

podání došlo a údaje o počtu stejnopisů, rubrik a příloh. Je-li

příloh více než 10 listů, vyznačí se přílohy zkratkou "Sv" (tj.

svazek). Na podání se též vyznačí jiné předměty, které došly,

a odevzdají se s podáním příslušnému oddělení. V ustanovení § 117

odst. 1 citované Instrukce se dále stanoví, že písemná podání,

která obsahují peněžní hodnoty (hotovosti, kolkové známky apod.),

opatří pracovník podatelny vedle podacího razítka údajem o druhu

a výši hodnoty a svým podpisem.

Ze spisu Krajského soudu v Praze plyne, že stěžovatel

v návrhu ze dne 13. 7. 1995 (adresovaném krajskému soudu) uvedl

v záhlaví: "5 listů/27, soudní poplatek" a v závěru návrhu

připojil větu: "Soudní poplatek ve výši 1000 Kč v kolkových

známkách přikládám v originále". Jestliže v takovém případě

tiskopis vzoru č. 4a s vylepenými kolkovými známkami

skutečně nebyl přiložen, bylo věcí soudní podatelny tuto

skutečnost u podacího razítka vyznačit. Tato povinnost plyne

z povahy věci a lze ji spolehlivě dovodit i z citovaných

ustanovení Vnitřního a Kancelářského řádu. To však krajský soud

neučinil.

Ústavní soud doplnil řízení a z fotokopie podacího lístku ze

dne 17. 7. 1995 vzal za prokázáno, že odesílatel (označený jménem

Š. L.) podal uvedeného dne na poště v Rokycanech zásilku o váze

0,189 kg pod číslem R 005981127 R. Zásilka byla adresována

Krajskému soudu, nám. Kinských 5, Praha 5 - Smíchov. Z fotokopie

výzvy Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 1995 na vzoru č. 4a

bylo dále zjištěno, že na zadní straně této výzvy je otisk

dvou nalepených kolkových známek v hodnotě po 500,- Kč

s předtištěným textem: Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových

známkách určený soudní poplatek. U předtisku slov "podpis

poplatníka" jsou připojena rukou psaná slova: Š. L..

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. bylo

konečně zjištěno, že stěžovatel dne 25. 8. 1995 podal u tohoto

soudu proti napadenému usnesení ze dne 14. 8. 1995 stížnost, v níž

v rubrice "Přílohy" uvedl:

- "soudní poplatek v kolkových známkách v hodnotě 1000 Kč v kopii"

a

- "kopie podacího lístku ze dne 17. července 1995".

Prohlásil, že svoji povinnost beze zbytku splnil a požadoval, aby

rozhodnutí ze dne 14. 8. 1995 bylo cestou autoremedury zrušeno.

Stížnost projednala místopředsedkyně Krajského soudu v Praze se

stěžovatelem dne 4. 10. 1995 a poučila jej, že stížností se nelze

domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé

rozhodovací činnosti. Dále byl stěžovatel poučen o možnosti podat

do 60 dnů od právní moci usnesení o zastavení řízení ústavní

stížnost podle ,

o Ústavním soudu.

Na základě těchto skutkových zjištění dospěl Ústavní soud

k závěru, že Krajský soud v Praze řádně neprověřil, zda

navrhovatel ve stanovené lhůtě uhradil stanovený soudní poplatek

v kolkových známkách a napadeným usnesením řízení zastavil, takže

stěžovateli znemožnil realizaci jeho základního práva na řádný

soudní proces. Tím došlo k porušení ustanovení článku 36 odst. 1

, který zaručuje každému, že se

může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého

a nestranného soudu. Současně došlo k porušení článku 36 odst. 2

, jenž stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech

zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na

soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li

zákon jinak.

Ústavní soud konečně dovodil, že kromě ustanovení článku 36

odst. 1, 2 y, jichž se stěžovatel dovolával, bylo se

zřetelem na článek 10 y porušeno i ustanovení článku 6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto

ustanovení uvádí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost

byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána

nezávislým a nestranným tribunálem, zřízeným zákonem, který

rozhodne o jeho občanskoprávních nárocích nebo závazcích nebo

o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Toto

ustanovení plně dopadá i na souzenou věc.

Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a usnesení

Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j.

43, zrušil ( , 3 písm. a) ).

P o u č e n í : Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. prosince 1995