Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2626/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. K. M., zastoupeného Mgr. Petrou Mazalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jundrovská 14, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. 10. 2006, č. j. -293, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, jež byla posléze uvedena do souladu s požadavky o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto v jeho trestní věci.

Z ústavní stížnosti (a připojených listin) se podává, že stěžovatel podal dne 5. 3. 2007 dovolání, o kterém ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud nerozhodl (za dovolání je nepovažoval), neboť nebylo podáno prostřednictvím obhájce. O tom stěžovatele informoval sdělením ze dne 3. 4. 2007.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu není splněn toliko tehdy, když přípustný opravný prostředek stěžovatel vůbec nevyužil, nýbrž logicky i v případě, že tak sice učinil, nikoli však "řádně" (ve smyslu splnění stanovených procesních podmínek pro jeho podání), a tím způsobil, že nemohl být projednán věcně.

Taková situace nastala v dané věci, jestliže s ohledem na povahu námitek obsažených v ústavní stížnosti bylo právě dovolání posledním procesním prostředkem, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (srov. dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu). Za "řádné" vyčerpání tohoto opravného prostředku nelze totiž považovat, muselo-li s ním být naloženo podle § 265d odst. 2 tr. řádu, a nemohl proto být podroben věcnému posouzení.

Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech (kupříkladu v usneseních Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

) - dospěl Ústavní soud i zde k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení téhož zákona odmítl.

Ústavní soud se nezabýval stěžovatelovým tvrzením, že nebylo v jeho silách zajistit si v zákonem stanovené lhůtě právní zastoupení pro dovolací řízení, jelikož postup Nejvyššího soudu § 265d odst. 2 tr. řádu [event. coby tzv. jiný zásah podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavního soudu] předmětem své ústavní stížnosti neučinil; i kdyby se tak stalo, bylo by nutno jeho návrh (se zřetelem k ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavního soudu) považovat za opožděný, jestliže ústavní stížnost byla podána až 7. 10. 2007.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj