Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 969/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. Š., zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Plzeň, Kamenická 1, PSČ: 301 12, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2007, čj. - 399, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatelka tvrdí, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý a řádný proces ve smyslu d (dále "") a bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Listina"). Došlo rovněž k porušení y ČR.

Stěžovatelka odkázala na judikaturu Ústavního soudu, vztahující se k otázce nákladů řízení - nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

a

. Podle stěžovatelky, ve sporu, kde vystupovala jako žalovaná, je zřejmé, že žalobce procesně zavinil, že řízení proti ní bylo zastaveno. Soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle , věty prvé, . Stěžovatelka je toho názoru, že ustanovení , které použil krajský soud, je normou aplikovatelnou tehdy, kdy by přiznání náhrady nákladů bylo nepřiměřeně tvrdé. Krajský soud ale neuvedl žádné konkrétní důvody pro aplikaci zmíněného ustanovení. Stěžovatelka tvrdí, že usnesení krajského soudu je nepředvídatelné, neboť je v extrémním rozporu se skutkovým stavem.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatelky bylo zjištěno, že žalobce se po stěžovatelce a dalším žalovaném domáhal zaplacení, společně a nerozdílně, částky ve výši 765 663,50 Kč. Poté, co žaloba byla rozhodnutími obecných soudů částečně zamítnuta a zbytek částky na základě vykonatelného rozhodnutí exekučně vymožen po prvním žalovaném, vzal žalobce žalobu proti stěžovatelce, jako druhé žalované, zpět. Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 1. 8. 2006, čj. -367, zastavil řízení a žalobci, s odkazem na ustanovení , uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení částku 162 902,34 Kč. Krajský soud v Plzni, usnesením ze dne 8. 2. 2007, čj. - 399, změnil usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech řízení, s odkazem na ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, stejně rozhodl i o nákladech řízení odvolacího.

III.

Ústavní soud předesílá, že jeho posuzování rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je a musí být do značné míry specifické, a to s ohledem na potenciální zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů.

Na jedné straně totiž Ústavní soud vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (nález ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, str. 189), v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud konstatoval, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (usnesení ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s y.

Nelze pominout ani nálezy Ústavního soudu, na které odkazuje sama stěžovatelka - nálezy

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, str. 325),

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, str. 197),

sp. zn.

(http://nalus.usoud.cz) a usnesení sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 30, str. 519). S ohledem na požadavky obsažené v citovaných rozhodnutích, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů o nákladech řízení - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle a výklad zásady zavinění, lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněné rozhodnutí krajského soudu všechny tyto požadavky splňuje. Znamená to, že v řízení před zmíněným odvolacím soudem nedošlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu y a bodu 1 Úmluvy. Ze skutečnosti, že okresní soud stěžovatelce náklady řízení přiznal a odvolací soud nikoli, nelze dovodit protiústavnost rozhodnutí odvolacího soudu. Ten postupoval v souladu s relevantními ustanoveními , svůj postup a důvody rozhodnutí řádně vysvětlil. Ústavní soud v daném případě nevidí jediný důvod pro kasaci napadeného rozhodnutí krajského soudu.

K tvrzenému porušení y ČR lze jen dodat, že jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě a nejedná se o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu