Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 280 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (285)39043.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 444/01
Ústavní soud
rozhodl v senátu, ve věci ústavní stížnosti
stěžovatele K. K., za účasti účastníka řízení Vrchního soudu
v Praze a vedlejšího účastníka řízení obchodní společnosti R., s.
r. o., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2001,
sp. zn. 7 Cmo 1039/2000 , části II. výroku, a to se souhlasem
účastníků bez ústního jednání, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2001, sp. zn.7 Cmo 1039/2000, v části II. výroku, která se týká nákladů řízení,se zrušuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 23. 7.
2001, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu
v Praze ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 7 Cmo 1039/2000 , v části II.
výroku, která se týká nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení
stěžovateli, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a 4 Listin y
základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje
všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání
v projednání a rozhodnutí věci samé.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 7
Cmo 1039/2000, změnil rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 13. 9. 2000 , sp. zn. 13 Cm 1018/99 , ve výroku
ve věci samé tak, že účast žalobce (v řízení před Ústavním soudem
stěžovatel) v žalované společnosti R., s. r. o. (v řízení před
Ústavním soudem vedlejší účastník), se zrušuje. Vrchní soud
v Praze dále potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve zbývající
části prvního výroku, dle kterého návrh, aby žalovaná společnost
byla povinna na základě mimořádné účetní uzávěrky sestavené
a schválené do 20-ti dnů ode dne právní moci rozhodnutí stanovit
vypořádací podíl společníka K. K. (v řízení před Ústavním soudem
stěžovatel) a vyplatit jej do tří měsíců ode dne schválení
mimořádné účetní uzávěrky, a dále, návrh na uložení povinnosti
žalované společnosti zpřístupnit společníku K. K. účetnictví ode
dne vzniku společnosti a stav zásob do ukončení jeho účasti, se
zamítá.
Ve druhém výroku rozsudku rozhodl odvolací soud tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že o nákladech řízení
rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 2 a § 211 o. s. ř.
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
před soudy obou stupňů, neboť každý z účastníků měl úspěch pouze
částečný.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v předmětném sporu
sice uspěl jen částečně, uspěl však nepochybně v tom, co tvořilo
meritum věci, tedy v určení, že jeho účast ve společnosti se
zrušuje, neboť na něm nelze spravedlivě požadovat, aby v žalované
společnosti setrval. Neuspěl pouze ve vedlejších doprovodných
návrzích, jež při přisvědčení jeho návrhu ve svém důsledku mohly
zabránit dalším žalobám mezi účastníky. Stěžovatel dále uvádí, že
měl nesporně úspěch v hlavní otázce, takže i když měl formálně
úspěch jen částečný, podle jeho názoru přichází v tomto případě
v úvahu plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142
odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Dále stěžovatel odkázal na obdobný případ, který
byl Ústavním soudem řešen pod
sp. zn. III. ÚS 170/99
.
Ústavní soud si vyžádal spis, sp. zn. 13 Cm 1018/99 , vedený
u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Dále si Ústavní soud
vyžádal vyjádření Vrchního soudu v Praze, jakož i vyjádření
obchodní společnosti Richmont., s. r. o., k projednávané věci.
Ústavní soud rovněž požádal účastníky a vedlejšího účastníka
o sdělení, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání.
Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření, které Ústavní soud
obdržel dne 24. 9. 2001, uvedl, že stěžovateli je nutno přisvědčit
pouze v tom, že odvolací soud výrok rozsudku o náhradě nákladů
řízení před soudy obou stupňů odůvodnil jen ust. § 142 odst. 2
a § 211 o. s. ř. o. s. ř. Jako konkrétní důvod takového rozhodnutí ovšem
uvedl pouze částečný úspěch každého z účastníků. Vzhledem
k povaze předmětného sporu, jakož i konkrétním skutečnostem
zjištěným během řízení, se však předsedovi senátu JUDr. H. jeví
rozhodnutí o nákladech řízení jako spravedlivé. Z uvedených důvodů
považuje předseda senátu ústavní stížnost za nedůvodnou. Dále
předseda senátu ve svém vyjádření k ústavní stížnosti dal souhlas
k upuštění od ústního jednání ve smyslu ust. § 44 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
Obchodní společnost R., s. r. o., ve svém vyjádření, které
bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 13. 9. 2001, uvedla, že podanou
ústavní stížnost považuje za nedůvodnou a plně se ztotožňuje
s právními závěry Vrchního soudu v Praze, které zaujal v otázce
náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vrchní soud
v Praze správně posuzoval podíl úspěšnosti sporných stran v tomto
sporu a rozhodl věcně správně. Na základě uvedených skutečností
zastává společnost R., s. r. o., názor, že ústavní stížnost není
důvodná, a navrhuje, aby byla zamítnuta. Dále dala uvedená
společnost ve svém vyjádření k ústavní stížnosti souhlas s tím,
aby věc byla projednána bez její účasti.
Stěžovatel dal ve svém podání, které Ústavní soud obdržel dne
18. 9. 2001, rovněž souhlas k upuštění od ústního jednání
v projednávané věci.
Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud
k závěru, že podaná ústavní stížnost je opodstatněná.
Ve svém rozhodnutí, vedeném pod
sp. zn. III. ÚS 170/99
,
Ústavní soud vyslovil právní názor, že v postupu, který není
odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky
libovůle a nahodilosti. Pouhý formální odkaz na příslušné
ustanovení zákona bez objasnění závěru, ke kterému soud dospěl,
není dostačující. Také úvahou o úspěšnosti (byť i částečné) ve
vedeném sporu se obecný soud musí zabývat a z pohledu již řečeného
tyto úvahy provést a přesvědčivě odůvodnit závěry, ke kterým
v těchto souvislostech dospěl. Uvedený právní názor je možné
aplikovat i na nyní projednávanou věc.
V projednávané věci výrok o nákladech řízení rozsudku
Vrchního soudu v Praze není odůvodněn, soud pouze formálně odkázal
na příslušná ustanovení o. s. ř. o. s. ř. , aniž by zhodnotil a vysvětlil,
v čem je spatřován úspěch či neúspěch navrhovatele ve sporu
a v jakém rozsahu.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy
a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných
soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud
oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím
těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním
zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl
k závěru, že v projednávané věci ze strany jednajícího soudu bylo
porušeno stěžovatelovo základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1
Listiny .
Dle ustanovení § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním
soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se
souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho
očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci
řízení, jakož i vedlejší účastník vyjádřili svůj souhlas
s upuštěním od ústního jednání, a také vzhledem k tomu, že Ústavní
soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci,
bylo od ústního jednání upuštěno.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podle ust.
§ 82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších
předpisů, ústavní stížnosti vyhověl a podle ust. § 82 odst. 3
písm. a) cit. zák. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze
v části II. výroku, který se týká nákladů řízení, zrušil.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. října 2001