Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2953/07

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28/559, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. června 2007 sp. zn. , mimo ústní jednání dne 13. prosince 2007, soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") garantujícího právo občana na spravedlivý proces, a současně i nerespektování y, a y - v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2006 ( -117) ve výrocích II., III. a IV. a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Stěžovatel má za to, že Nejvyšší soud nesprávně aplikoval při rozhodování věci stěžovatele nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 13.července 2006 a vzhledem k existenci dvou odlišných právních názorů na promlčení práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle a 3 obč. zák. měl postupovat podle y a v případě pochybností měl řízení přerušit a věc předložit k rozhodnutí Ústavnímu soudu. Nejvyšší soud se pokusil vyložit právo, judikovat ho způsobem v rozporu s u, přestože podle je to pouze Ústavní soud, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Ve smyslu a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání ( ) splněny nejsou.

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. dubna 2006 ( -82), uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni M. P. částku 50.000,- Kč, Š. P. částku 75.000,- Kč, M. P. 75.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák., přičemž další nároky žalobců zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyhověl návrhu žalobců z titulu protiprávního zasáhu do osobnostních práv na soukromí žalobců, jehož součástí je i rodinný život. Stěžovatel jako řidič zavinil dopravní nehodu a způsobil smrt P. P. a těžké zranění M. P.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. prosince 2006 ( -117), odmítl odvolání žalovaného proti zamítavým částem výroků I., II., a III rozsudku soudu prvního stupně. Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujících částech výroků I., II. a III tak, že zamítl žalobu, aby stěžovatel zaplatil náhradu nemajetkové újmy v penězích žalobcům ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. a rozhodl o nákladech řízení.

Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007 ( -131), bylo zrušeno předchozí rozhodnutí ve výrocích II., III a IV. a v tomto rozsahu vráceno soudu Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zrušeno předchozí rozhodnutí ve výrocích II., III a IV. a v tomto rozsahu vráceno odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud dospěl k závěru, že postup odvolacího soudu nebyl správný a odvolací soud za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. V řízení před nalézacím soudem je přitom nesporné, že stěžovatel je jeho účastníkem a že tedy bude i disponovat se všemi svými procesními právy.

Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně (srov. např. věc sp, zn.

z 30. března 2006).

Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [ ],

a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [ ], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 13. prosince 2007

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj