Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 455/07

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 19. prosince 2007

sp. zn.

ve věci ústavních stížností stěžovatele R. D. proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 12. 2006 č. j. -41 a ze dne 17. ledna 2007 č. j. -42, jimiž nebyla stěžovateli přiznána náhrada nákladů právního zastoupení.

I. Ústavní stížnosti zapsané pod sp. zn. a sp. zn. se spojují ke společnému řízení s tím, že obě věci jsou nadále vedeny pod sp. zn. . II. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. -41 a ze dne 17. 1. 2007 č. j. -42 se ve výrocích o nákladech řízení (sub. II) zrušují.

Odůvodnění

Dvěma samostatnými ústavními stížnostmi se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud pro porušení y (dále jen " ") a d (dále jen " ") zrušil výroky o nákladech řízení, obsažené v záhlaví označených rozsudcích Městského soudu v Praze (dále též "městský soud").

Žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se stěžovatel domáhal zrušení celkem sedmnácti rozhodnutí žalovaného Celního ředitelství Praha vydaných v celním řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2005 č. j. -16 vyloučil jednotlivé dílčí žaloby k samostatnému projednání [ (dále jen " ")], jelikož seznal, že "s ohledem na potřebu přehlednosti řízení" by společné řízení "nebylo vhodné". Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 22. 3. 2005 č. j. 10874/03-21/7 pak byla zapsána pod sp. zn. a žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 15. 3. 2005 č. j. 10874/03-21/3 pod sp. zn. .

Napadenými výroky správní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci (stěžovateli) na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč, odpovídající uhrazenému soudnímu poplatku; ač odkázal na ustanovení a stěžovatele pokládal za účastníka, jemuž svědčí plný úspěch ve věci, nepřiznal mu náhradu nákladů advokátního zastoupení zčásti proto, že mu náhrada byla již přiznána v jiné věci (ve výši 2 558,50 Kč za dva úkony právní služby - převzetí věci a sepsání žaloby po 1 000 Kč a dva paušální poplatky po 75 Kč, plus 19 % DPH), zčásti proto, že tyto náklady neshledal důvodně vynaloženými (jmenovitě replika k vyjádření žalovaného).

S rozhodnutími městského soudu o nákladech řízení stěžovatel nesouhlasí a poukazuje na to, že kromě zaplacení odpovídajícího soudního poplatku učinil jeho zástupce k výzvám městského soudu řadu procesních úkonů, jež po vyloučení věcí k samostatnému projednání měly být i náhradově zhodnoceny. Městský soud podle stěžovatele nerespektoval fakt, že jako žalobce měl ve věci plný úspěch, a příslušelo mu tudíž právo na náhradu nákladů, které v tomto řízení důvodně vynaložil. Ustanovení sice umožňuje z důvodu zvláštního zřetele hodných výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů nepřiznává, avšak k tomuto argumentu se městský soud neuchýlil a takové důvody zde ani neexistovaly; nepřiznat náhradu nákladů právního zastoupení s odůvodněním, že tak bylo učiněno již v jiném řízení, zákonná úprava neumožňuje, a to i když "jeho účastníky jsou zcela shodné osoby". Napadená rozhodnutí trpí též nedostatkem řádného, srozumitelného a obsahově koherentního odůvodnění náhradových výroků, a v této souvislosti stěžovatel odkazuje na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu.

Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. Eva Pechová ve vyjádřeních k ústavním stížnostem napadené výroky obhajovala a doplnila je zdůrazněním okolností, jež soud pokládal v dané souvislosti za významné.

V replice na zaslaná vyjádření městského soudu setrval stěžovatel na svých tvrzeních, předestřených již v ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že obě ústavní stížnosti jsou co do svého obsahu totožné a směřují proti rozhodnutím vydaným ve věcech, jejichž skutkový základ i právní aspekty jsou shodné, byly z důvodu hospodárnosti řízení v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ustanovením spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí.

Jelikož od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud se souhlasem účastníků od jednání upustil ( ).

Klíčové je, že posuzované ústavní stížnosti se jak z hlediska vymezení subjektového, tak rozhodné materie, jakož i otevřeného výkladového sporu zcela identifikují se stěžovatelovými stížnostmi, o nichž Ústavní soud již dříve rozhodl, a to jmenovitě nálezy

sp. zn.

ze dne 20. 9. 2007 (N 146/46 SbNU 435),

sp. zn.

ze dne 10. 7. 2007 (N 109/46 SbNU 3),

sp. zn.

ze dne 7. 6. 2007 (N 94/45 SbNU 343),

sp. zn.

ze dne 7. 8. 2007 (N 123/46 SbNU 163),

sp. zn.

ze dne 2. 8. 2007 (N 120/46 SbNU 133),

sp. zn.

ze dne 26. 7. 2007 (N 118/46 SbNU 117),

sp. zn.

ze dne 16. 10. 2007 (N 163/47 SbNU 161) a

sp. zn.

ze dne 14. 11. 2007 (N 194/47 SbNU 549).

Ve všech těchto věcech Ústavní soud ústavním stížnostem stěžovatele vyhověl a napadené nákladové výroky správního soudu zrušil.

Jelikož jsou tato rozhodnutí účastníkům daného řízení (jakož i účastníku vedlejšímu) známy, je nadbytečné reprodukovat jak rozhodné skutkové a právní okolnosti, tak i konkrétní právní závěry, na jejichž základě Ústavní soud již rozhodl. To je významné potud, že se tyto závěry uplatní i v dané věci; není totiž důvodu se od nich zde jakkoliv odchýlit, neboť závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu y zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samého.

Ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí městského soudu tedy trpí stejným ústavněprávním deficitem, který byl identifikován v jiných věcech týchž účastníků, pročež na příslušná (výše označená) rozhodnutí Ústavního soudu, resp. jejich odůvodnění zde postačí již jen odkázat.

Stojí za připomenutí jen vůdčí názor, že nepřiznal-li správní soud v samostatně vedeném řízení úspěšnému stěžovateli ( ) náhradu nákladů advokátního zastoupení s odůvodněním, že "tyto náklady již byly uhrazeny v jiném řízení, vykročil z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc ( y), neboť použil argument v zákoně neobsažený a neočekávatelný z hlediska předchozího postupu". Pak "nerespektováním y zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, garantovaného v a 2 Listiny".

Stejně jako tam, i zde tudíž Ústavní soud ústavním stížnostem vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení a odst. 3 písm. a) ve výroku II zrušil.