Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2722/07

Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) F. Š. a 2) J. K.-P., zastoupených JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 2, 746 01 Opava, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 2007 č. j. -100, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2006 č. j. -73, rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. -36 [navrhovatel (1)] a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. -37 [navrhovatelka (2)], takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv zakotvených v , , , a d. Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát ze strany Nejvyššího soudu tím, že "jejich dovolání zcela formálně odmítl a důvody dovolání se nezabýval". Jeho usnesení předcházejícím rozsudkům, resp. soudu nalézacímu a odvolacímu, potom stěžovatelé blíže rozvedenými námitkami vytkli nesprávné zjištění skutkového stavu, a to jednak pro nesprávné hodnocení provedených důkazů, jakož i pro neprovedení důkazů jimi navržených. Z těchto důvodů se posléze domáhali, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [, odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatelů z důvodu, že námitky nesprávného hodnocení důkazů a neúplnosti dokazování jsou způsobilé naplnit dovolací důvod zakotvený v , event. odst. 3 Naproti tomu nemají svou relevanci ve vztahu k úvahám o přípustnosti dovolání (podmíněně) plynoucího z potud, že v jeho intencích je Nejvyšší soud omezen toliko na zkoumání otázek právních, a to zásadního významu [procesní vývoj předmětné věci přípustnosti dovolání dle , písm. b) nesvědčil]. Z uvedeného se podává, že dovolání ve věci navrhovatelů evidentně nebylo na základě jejich skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno (věcně) posoudit jako (ne)přípustné ( věta první ), resp. tuto možnost svým dispozičním úkonem stěžovatelé ani nezaložili, neboť rámec takto zákonem předpokládané (případné) přípustnosti dovolání je determinován posouzením toliko výtek (otázek) právních [, odst. 3 ].

V uvedeném rozsahu bylo nutno v důsledku obsahu citovaných kogentních ustanovení jednoduchého práva hodnotit návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný, když je zřejmé, že povahou námitek obsažených v jimi podaném mimořádném opravném prostředku (dovolání) nemohli posouzení otázky zásadního právního významu vůbec otevřít.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2006 č. j. -73, rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. -36 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. dubna 2005 č. j. -37, se potom promítá popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v , ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady; když k odmítnutí stěžovateli podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, které citované ustanovení předjímá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [, 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [, odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu