Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2409/07

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Doc. J. H., CSc., zastoupeného JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D, advokátem se sídlem Praha 4 - Hrnčíře, K Safině 669, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích v řízení, vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , , , , a u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 9. 2007, stěžovatel napadl postup v záhlaví označených soudů, rozhodujících o jím podané žalobě o náhradu škody. Má za to, že předmětným procesním postupem spočívajícím v neúměrné délce řízení, když toto trvalo bezmála 18 let, bylo porušeno jeho základní právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v přiměřené době dle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel poukazuje na průběh řízení před obecnými soudy, v němž žádal o urychlené projednání věci, i na své stížnosti na nečinnost Okresního soudu v Mělníku adresované předsedovi tohoto soudu i předsedovi soudu nadřízeného. Uvádí, že i přes tyto urgence bylo první rozhodnutí ve věci (rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 4. 1998) vydáno až po více než 8 letech a konečné rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2007) až po více než 18 letech. Argument o vysokém nápadu věcí a o nedostatečném personálním obsazení soudu přitom dle stěžovatele nemůže s ohledem na judikaturu Ústavního soudu obstát.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Nabytím účinnosti , kterým se mění , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, , o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů, bylo legální definicí ( věta třetí, věta třetí citovaného zákona) najisto postaveno, že nesprávným úředním postupem, za který stát či územní samosprávné celky nesou odpovědnost, je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Týmž zákonem byla do právního řádu České republiky vnesena možnost v případech neodůvodněných průtahů řízení nárokovat kromě náhrady škody i poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ( citovaného zákona).

Procesními prostředky k ochraně práva, narušeného v již skončeném právním řízení (včetně řízení soudního) neodůvodněnými průtahy, jsou proto v důsledku přijetí citované právní úpravy uplatnění nároku na náhradu škody v předběžném projednání, respektive žaloba v případě neposkytnutí náhrady ve lhůtě 6 měsíců (je-li nárok uplatňován vůči státu), a žaloba (je-li nárok na náhradu škody uplatňován vůči územnímu celku, či jde-li o uplatnění nároku na zadostiučinění), jakož i všechny procesní prostředky uplatnitelné v občanskoprávním řízení takovou žalobou zahájeném. Řečené jednoznačně vyplývá z principu subsidiarity ústavní stížnosti k jiným právním prostředkům způsobilým ochranu práva, o němž je tvrzeno, že bylo porušeno, poskytnout; v uvedeném smyslu je tento princip zakotven v ustanovení , kterýmžto zákonem je Ústavní soud vázán dle y.

Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby ( y). Pokud by proto Ústavní soud za účinnosti ještě předtím, než by v příslušném řízení bylo zjišťováno, zda k namítaným průtahům neodůvodněně došlo a zda v důsledku jejich existence je dán nárok na náhradu škody či na poskytnutí zadostiučinění, sám autoritativně existenci neodůvodněných průtahů konstatoval, nebo naopak zamítnutím ústavní stížnosti či jejím odmítnutím pro zjevnou neopodstatněnost jejich existenci vyloučil, závazně by prejudikoval závěr o základním předpokladu oprávněnosti nároku uplatňovaného, ať už v předběžném projednání u příslušného úřadu nebo v řízení soudním. Tím by Ústavní soud uplatnil státní moc v rozporu s y a y; stěžovateli by tím Ústavní soud navíc, a to zvláště v případě zamítnutí ústavní stížnosti či jejího odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost, odňal v rozporu s y právo na zákonného soudce (obecného soudu), neboť rozhodnutí o tom, zda náleží či nikoli právo na náhradu škody (popř. na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění), předpokladem něhož je zjištění neodůvodněných průtahů, náleží v případě sporu obecným soudům rozhodujícím v občanskoprávním řízení.

Ústavní stížnost stěžovatele požadující vyslovení existence průtahů porušujících právo na projednání věci bez zbytečných průtahů ( y), resp. v přiměřené lhůtě ( Úmluvy), je proto nepřípustná podle ustanovení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2007,

sp. zn.

, nebo ze dne 4. 4.2007,

sp. zn.

, vydaná v obdobných věcech).

Vzhledem k výše uvedenému a také s ohledem na doktrínu minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle ustanovení odmítl jako nepřípustnou, když neshledal důvod k postupu dle ustanovení cit. zák.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2007

Stanislav Balík

soudce zpravodaj