Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1740/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného JUDr. Františkem Pětníkem, advokátem se sídlem Hodějovická 488, Pelhřimov, proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16.4.2007, č.j. -73, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 31.5.2007, č.j. -83, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), brojí stěžovatel proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů s tvrzením, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva dle d (dále jen" Listina"), přičemž se domáhá jejich zrušení.

Napadeným usnesením zastavil okresní soud podle ust. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, řízení o žalobě, jíž se stěžovatel spolu s A. N. coby žalobci domáhali, aby žalovanému B. D. byla uložena povinnost zaplatit jim částku 800.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak poté, co žalobci nezaplatili k jeho výzvě soudní poplatek z návrhu. Ten byl vyměřen částkou 8.000,- Kč představující čtvrtinu celkového poplatku, neboť žalobci byli usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18.12.2006, č.j. -56 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 28.2.2007, č.j. -64, od soudních poplatků ze 75 % osvobozeni. Toto usnesení okresního soudu potom napadeným usnesením krajský soud jako věcně správné potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

II.

Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že on i jeho manželka A. N. měli být osvobozeni v rámci rozhodnutí o osvobození od zaplacení soudních poplatků (tj. rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18.12.2006, č.j. -56, a rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor ze dne 28.2.2007, č.j. -64) nikoli "pouze" v rozsahu 75 %, nýbrž v celém rozsahu. Konkretizuje dále svou majetkovou situaci v době rozhodování soudů o osvobození od zaplacení soudních poplatků a dovozuje, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva dle y.

Ústavní soud primárně vytyčuje tu skutečnost, že návrhové žádání, tj. petit, vytyčuje rámec řízení před Ústavním soudem (čeho se navrhovatel dovolává), tj. vymezuje práva a jim odpovídající povinnosti, o nichž má být rozhodnuto a současně též podmiňuje i způsob, jak o nich má být rozhodnuto; takto vymezeným žádáním je Ústavní soud vázán. Jsa vázán petitem ústavní stížnosti, jímž stěžovatel vymezil okruh rozhodnutí, u nichž se přezkumu z pohledu kritéria ústavnosti domáhá, je Ústavní soud oprávněn posuzovat pouze námitky stěžovatele uvedené v návrhu, které mají vztah k navrhovanému petitu (srov. obdobně ,

).

V tomto kontextu Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu k napadeným rozhodnutím stěžovatel v podstatě obsahově neuplatňuje žádnou relevantní argumentaci, tím spíše potom ústavněprávní; omezil se v podstatě jen na formální deklaraci, že jimi byla porušena jeho ústavní práva zaručená y, neboť mu bylo znemožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Obsahově potom rozporoval v podstatě toliko ta rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o částečném osvobození od zaplacení soudního poplatku, jež však nebyla touto ústavní stížností napadena (tj. rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18.12.2006, č.j. -56, a rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka Tábor ze dne 28.2.2007, č.j. -64). Ústavní soud se proto jimi nemohl zabývat. I kdyby však stěžovatel tato rozhodnutí obecných soudů ústavní stížností napadl, taková ústavní stížnost by byla zřejmě podaná po zákonem stanovené lhůtě a byla by Ústavním soudem odmítnuta bez věcného posouzení.

Sám Ústavní soud potom ve vztahu k napadeným rozhodnutím žádné pochybení protiústavního charakteru neshledal.

Dle ust. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

V dané věci přitom byly splněny podmínky hypotézy zakotvené v citovaném ustanovení, neboť stěžovatel a A. N. byli vyzváni soudem k zaplacení (o 75 % sníženého) soudního poplatku a byla mu k tomu stanovena lhůta. Pokud ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatili, nelze soudům ničeho - z pohledu ústavní konformity jejich rozhodnutí - vytýkat, že řízení o žalobě zastavily.

Ústavní soud k tomu poukazuje - jako obiter dictum - na následující. Podle ustanovení , věta prvá, může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Uvedené ustanovení ponechává obecnému soudu (resp. předsedovi senátu) prostor k uvážení, aby osvobození od soudních poplatků účastníkovi zcela nebo zčásti přiznal. Jediným omezujícím předpokladem pro přiznání uvedeného osvobození je naplnění vymezených podmínek. Rozhodnutí o tom, zda jsou tyto podmínky naplněny, není zásadně otázkou v rovině ústavnosti. Ústavnímu soudu proto (v zásadě) nepřísluší zasahovat do výsostného práva obecného soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od poplatku (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

,

či

a další).

III.

Ústavní soud tudíž dospěl na základě výše uvedených skutečností k závěru, že ústavně zaručená práva stěžovatele napadenými rozhodnutími zjevně porušena nebyla.

Proto Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh podle ust. usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

Vojen Güttler

předseda senátu