Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1994/07

Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky M. T., zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem Advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 2006 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. dubna 2006 č. j. -1120, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v , a d.

V její trestní věci, v níž byla Krajským soudem v Hradci Králové, tedy instančně soudem odvolacím, odsouzena pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání tří let, a dále ke blíže specifikovanému peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti, mělo se tak stát tím, že došlo (v její neprospěch) k vadnému hodnocení důkazů a posléze nesprávnému právnímu posouzení obecnými soudy zjištěného skutkového základu.

Tímto způsobem konstruované námitky stěžovatelka podrobně v naraci návrhu rozvedla a dodala, že ani Nejvyšší soud se dle jejího názoru dostatečně nevypořádal s argumentací poukazující na to, že zkrácení daně ve větším rozsahu není škodou; přičemž na podporu tohoto tvrzení odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 101/01 a nález Ústavního soudu

sp. zn.

, dle něhož nezbytnou skutečností, která trestný čin krácení daně podmiňuje, je to, že v souvislosti s činností pachatele, převážně podnikatelskou, jeho daňová povinnost vůbec vznikla. Pro uvedené výhrady se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z pohledu formálních předpokladů podmiňujících projednání obsahu (všech stížnostních bodů) návrhu Ústavní soud vyšel z toho, že usnesením tohoto soudu ze dne 14. května 2007

sp. zn.

byla ústavní stížnost směřující proti shora uvedeným rozhodnutím soudu nalézacího a odvolacího, jež byly napadeny současně dovoláním, odmítnuta pro předčasnost. Proto se zabýval při posouzení návrhu stěžovatelky jejími stížnostními body v plném rozsahu.

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [ , písm. d) y ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další). Tento extrémní nesoulad ve věci stěžovatelky shledán nebyl; ba naopak skutkové závěry obecnými soudy (ohledně jejího jednání) učiněné jsou v rámci vázanosti pravidly logiky řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a nevykazují mezery (srov. nálezy

sp. zn.

,

sp. zn.

,

,

,

a další).

Rovněž stran přezkumu právní kvalifikace se Nejvyšší soud při posouzení dovolání z pohledu důvodu zakotveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s námitkami stěžovatelky v nezbytném rozsahu řádně vypořádal. To i s připomenutím své novější publikované judikatury, z níž obecné soudy, jak patrno, (byť ji výslovně nezmínily) obsahově vycházely. Postupoval tak způsobem ústavně souladným, pokud dovolání stěžovatelky pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Konečně třeba říci, že situaci posuzované v nálezu

sp. zn.

potom trestní kauzu stěžovatelky zcela připodobnit nelze, resp. postup obecných soudů o její trestní odpovědnosti rozhodujících a racio decidendi předmětného nálezu v rozporu nejsou. Stejně tak poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 101/01 (správně rozsudek sp. zn. 101/2001) se současným tvrzením, že dle jeho odůvodnění "zkrácená daň není škodou", je jednak naprosto neadekvátním přeformulováním části výkladu v něm vyloženého, jakož i (především) zcela účelový. Vychází totiž ze zřejmého zkreslení tohoto výkladu, jež je založeno na vytržení z relevantního kontextu odůvodnění, neboť názor v něm vyjádřený je ve shodě se závěrem, jenž byl v záležitosti stěžovatelky přijat.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek stěžovatelky, na které nutno takto nahlížet jako na skutkovou a právní polemiku nemající za daných okolností ústavněprávní rozměr, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu