Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55859.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 1308/07
Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele Ing. P. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Veselým, advokátem se sídlem U Družstva Ideál 1517/5, 140 00 Praha 4, o ústavní stížnosti na postup Krajského soudu v Ústí nad Labem v trestním řízení vedeném pod sp. zn. sp. zn. 50 T 10/2004 , takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel z pohledu uplatněné námitky průtahů zrekapituloval průběh v jeho věci vedeného trestního řízení a rozvedl rovněž své výhrady směřujícím vůči usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2007 sp. zn. Ult 1/2007, jímž byl zamítnut návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kterým o odstranění průtahů (způsobem ex lege předvídaným) řádně usiloval (§ 174a odst. 1 zákona č. 6/2002 , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).
Z toho důvodu, když takto marně vyčerpal procesní prostředky k ochraně práva v tomto ohledu jemu svědčící, domáhal se vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že (I.) postupem Vrchního soudu v Praze "ze dne 22. března 2007 ve věci vedené pod sp. zn. Ult 1/2007 " a postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. února 2007 "pod sp. zn. St 15/2007 o vyřízení stížnosti na průtahy v trestní věci 50 T 10/2004 " vedené u tohoto soudu, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále se domáhal (II.) uložení přesně specifikované povinnosti Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jež měla směřovat k odstranění průtahů v předmětném trestním řízení.
V řízení o ústavní stížnosti uplatňuje se maxima, dle níž "Ústavní soud je ve smyslu své již ustálené judikatury vázán petitem návrhu na zahájení řízení a sám jej nemůže měnit." (nález
sp. zn. II. ÚS 305/99
, shodně II. ÚS 182/01 ; srov. dále kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 242/98
,
,
,
,
,
,
,
a další). V této souvislosti nutno říci, že petit (návrhové žádání) formulovaný stěžovatelem v jeho návrhu není co do určitosti z hlediska obsahu třeba interpretovat (modifikovat) ani z pohledu narace návrhu, resp. odůvodnění nezakládá pochybnosti o konstrukci jeho obsahu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kadlec a další proti České republice).
Dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.
Z judikatury Ústavního soudu se podává, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [srov. obdobně usnesení ve věci
sp. zn. IV. ÚS 146/96
(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, č. 13, str. 583 a násl.),
(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, č. 2, str. 331 a násl.),
(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 11, č. 49, str. 363 a násl.); shodně rovněž usnesení ve věcech
sp. zn. III. ÚS 598/01
,
,
,
,
a další].
Uvedený závěr je konsekvencí respektování rozhraničení pravomocí orgánů veřejné moci, jakož i reflexí skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jiných orgánů veřejné moci, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), jemuž sluší zabývat se námitkami stěžovatele toliko za splnění podmínek ze zásady subsidiarity (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) plynoucích, když smyslem a účelem určení tohoto algoritmu přezkumu potom je mimo jiné i to, aby Ústavní soud měl možnost svým rozhodnutím zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem (ústavním pořádkem) stanovené předpoklady, do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a tím efektivně korigovat, rovněž z hlediska systémové hierarchie, (jím nahlížené) excesy orgánů veřejné moci v oblasti ústavně zaručených základních práv a svobod.
Bylo-li tedy ve věci stěžovatele v rámci řízení o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, vydáno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2007 sp. zn. Ult 1/2007, ze shora příkladmo uvedené rozhodovací praxe podepřené citovaným kompetenčním ustanovením § 82 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, se podává, že navrhovatel se ve vztahu k němu musí rovněž domáhat jeho zrušení.
V důsledku uvedeného deficitu petitu návrhu stěžovatele, tj. toho, že kasačním návrhem (to ani z pohledu jeho obsahu, jak již řečeno) v souladu se svým dispozičním oprávněním (vigilantibus iura), jsa zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem, nenapadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2007 sp. zn. Ult 1/2007 (srov. nálezy
sp. zn. II. ÚS 1/05
,
), byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj