Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 994/07

Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2007 ve věci ústavní stížnosti L. R., zastoupeného Mgr. L. H., proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2006, čj. -67, a ze dne 16. 1. 2007, čj. -78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 16. 4. 2007 a doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 4. 2007 se L. R. (dále též "stěžovatel", případně "žalovaný") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil výroky II. v záhlaví uvedených usnesení vydaných v souvislosti s ustanovením znalce v řízení o zaplacení částky 219 494,50 Kč s příslušenstvím.

II.

Z napadených usnesení vyplývá, že vedlejší účastník, tj. v civilním řízení žalobce VD AMOS, družstvo, se sídlem v Ostravě - Porubě, se proti stěžovateli domáhal zaplacení 219 494,50 Kč s příslušenstvím.

Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 25. 9. 2006 ustanovil Ing. V. P. znalcem z oboru ekonomika, účetní evidence (výrok I.), uložil účastníkům a jejich zástupcům poskytnout znalci potřebnou součinnost (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 8 000,- Kč ve stanovené lhůtě (výrok III.).

Usnesením ze dne 16. 1. 2007 o odvolání žalovaného a jeho námitkách proti postupu soudu rozhodl krajský soud tak, že žalovanému se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 8 000 ,- Kč (výrok I.) a že se námitkám proti ustanovení znalce nevyhovuje (výrok II.).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že krajský soud výrokem II. usnesení ze dne 16. 1. 2007 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 25. 9. 2006 porušil základní právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 a 2d (dále jen "") a právo rovnosti stran dle článku. 37 odst. 3y. Postupem soudu je zavazován k tomu, aby žalobci nacházejícímu se v důkazní nouzi napomáhal při prokazování jeho tvrzení. Není tak respektováno právo účastníka řízení nevypovídat a neposkytovat soudu a jiným v řízení zúčastněným osobám jakékoliv informace. Je v rozporu s principem rovnosti stran, aby žalobci jakkoliv důkazně napomáhal. Poukázal na názory právní teorie uveřejněné v Komentáři k , 5. vydání, 2001, str. 447.

IV.

Ústavní soud po posouzení splnění podmínek řízení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným a zčásti současně i opožděně podaným, a to z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti jsou námitky tvrdící nespravedlivost řízení a porušení principu rovnosti stran (který je jedním z prvků spravedlivého procesu) za situace, kdy ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že pokud jde o spravedlivost civilního řízení podle kriterií zakotvených v a násl.y, resp. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tu posuzuje v jeho celku, tj. zásadně až po pravomocném skončení řízení. Jen výjimečně je předmětem jeho přezkumné činnosti spravedlivost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předcházejí, či po něm následují, to ovšem za podmínky, že současně je jimi přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod. Takovým rozhodnutím dle přesvědčení Ústavního soudu rozhodnutí nalézacího soudu o ustanovení znalce v civilním řízení vydané v případě stěžovatele není. K nápravě případných porušení základních procesních práv v civilním řízení zůstává stěžovateli k dispozici systém opravných prostředků a teprve po jejich vyčerpání se může ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li přesvědčen, že k tomu jsou dány relevantní důvody.

Navíc je zřetelné, že i výrok II. usnesení krajského soudu z 25. 9. 2006 ukládající účastníkům (tedy i stěžovateli) a jejich zástupcům, aby ustanovenému znalci poskytli potřebnou součinnost, je typickým (a nutno dodat, že zcela obvyklým) usnesením, jímž soud upravuje vedení řízení; proti takovému usnesení zákon [ ] odvolání nepřipouští; uvedená výluka odvolacího přezkumu je racionální a nelze na ní shledat nic protiústavního. Stěžovatelova snaha obejít nepřípustnost odvolání proti tomuto usnesení podáním "námitek" především (a to i při existenci výroku II. usnesení krajského soudu z 16. 1. 2007, jímž soud těmto námitkám nevyhověl) nemůže odvrátit to, že ústavní stížnost podaná proti uvedenému výroku soudního usnesení doručeného zástupkyni stěžovatele 10. 10. 2006 byla opožděně podaná [srov. ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Nadto považuje Ústavní soud za vhodné doplnit, že i kdyby v této části byla ústavní stížnosti podána včas, nezměnilo by to nic na její nepřípustnosti nejen z důvodů již shora vyložených; akceptace přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu, jímž soud upravuje svůj postup při vedení řízení, vedla by ve svých důsledcích k totálnímu zablokování jakéhokoliv soudního procesu možností neustálého přezkoumávání typicky jen procesních soudních rozhodnutí Ústavním soudem; absurdita takové - stěžovatelem prezentované možnosti - je očividná. I proto je vyloučeno, aby Ústavní soud jakkoliv přezkoumával jak výrok II. usnesení krajského soudu z 16. 1. 2007, tak i výrok II. usnesení krajského soudu z 25. 9. 2006.

Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení a e) odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 6. června 2007

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj