Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 667/06

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené JUDr. V. B., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2006, č.j. -93, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č.j. -66, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 11. 2004, č.j. -49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil – pro porušení d (dále jen „“) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluvy“) – v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 3 000 000,- Kč z titulu náhrady škody, způsobené jí tvrzeným nesprávným úředním postupem příslušných orgánů České republiky (Ministerstva práce a sociálních věci ČR, Česká správy sociálního zabezpečení a Ministerstva zdravotnictví ČR). Obvodní soud žalobu odmítl pro neodstranění vad návrhu, k nimž byla řádně vyzvána ( ), s tím, že tyto vady (spočívající v absenci vylíčení rozhodujících skutečností) nebyly odstraněny přesto, že žaloba byla posléze doplněna.

K odvolání stěžovatelky odvolací soud usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Připomněl, že stěžovatelce byli ustanoveni (postupně) jako zástupci advokáti, kteří byli k odstranění vad žaloby (marně) vyzýváni; soud prvého stupně proto postupoval správně, jestliže neúplný návrh stěžovatelky odmítl jako podání neschopné věcného projednání. Stěžovatelce odvolací soud podal poučení, že dovolání k Nejvyššímu soudu je v daném případě přípustné, a v jaké lhůtě a prostřednictvím kterého soudu je zapotřebí je podat.

Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka „blanketní“ dovolání (aniž uvedla z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá) a současně požádala o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení; ten jí byl ustanoven a dnem právní moci tohoto usnesení počala běžet dvouměsíční lhůta k doplnění náležitostí dovolání (, věta druhá, za středníkem, ), jež uplynula dnem 2. 3. 2006. Vzhledem k tomu, že k doplnění podaného dovolání došlo až poté (3. 3. 2006), dovolací soud dovolání se zřetelem k ustanovením , a ve spojení s ) odmítl.

Porušení svých práv obecnými soudy shledává stěžovatelka v prvé řadě v nedostatečném poučení, jež se jí dostalo ze strany obvodního soudu o rozsahu a způsobu doplnění návrhu (žaloby na náhradu škody); tvrdí rovněž, že pokud k první výzvě žalobu řádně nedoplnila, měl ji soud k odstranění jejích vad vyzvat opakovaně. Je ostatně názoru, že z obsahu doplněné žaloby již bylo zřejmé, čeho a na základě jakých skutkových okolností se domáhala, pročež pro odmítnutí žaloby podmínky splněny nebyly. Zkrácení svého „práva na účinné opravné prostředky podle čl. 13 Úmluvy a práva na spravedlivý proces“ v řízení dovolacím pak stěžovatelka spatřuje v procesním pochybení ustanovené advokátky, která „podala odůvodnění dovolání opožděně“.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d/y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním („ne-ústavním“) institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu není splněn toliko v případě, že opravný prostředek, který je mu k dispozici, stěžovatel vůbec nevyužil, nýbrž logicky i tehdy, když tak sice učinil, nikoli však „řádně“ (ve smyslu splnění stanovených procesních podmínek pro jeho podání), a tím způsobil, že nemohl být projednán věcně.

Právě taková situace tedy nastala v dané věci, jestliže dovolání stěžovatelky, přípustné bez jakýchkoli omezujících podmínek (srov. ), dovolací soud odmítl proto, že pro (včas) neodstraněné vady nebylo projednatelné ( a , věta první, ).

Je přiléhavé dodat, že proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka nebrojí (resp. nezpochybňuje jeho správnost), adresujíc svoji kritiku nikoli soudu, nýbrž – bez jakéhokoli významu – své vlastní zástupkyni.

Z uvedených důvodů – konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech kupříkladu v usneseních Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

,

sp. zn.

– dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2007

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj