Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 935/06

Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky KPM trading s. r. o., se sídlem v Jihlavě, Legionářů 11, zastoupené JUDr. M. Z., za účasti vedlejší účastnice COMETT PLUS, spol. s r. o., se sídlem v Táboře, Chýnovská 2115, zastoupené JUDr. J. C., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. září 2006, čj. -158, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas a řádně Ústavnímu soudu, brojí stěžovatelka proti v záhlaví označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Tímto rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci zamítl námitku stěžovatelky jako žalované o nedostatku pravomoci soudu projednat žalobu vedlejší účastnice COMETT PLUS spol. s r. o. o zaplacení částky 370 500,- Kč s příslušenstvím. Vrchní soud tak rozhodl proto, že rozhodčí doložka uzavřená mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí je neplatná, a proto je dána pravomoc soudu věc rozhodnout. Stěžovatelka polemizuje s rozhodnutím vrchního soudu, které označuje za formalistické, čímž bylo porušeno její základní právo podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K žádosti Ústavního soudu se vyjádřili k ústavní stížnosti jednotliví účastníci. Vrchní soud v Olomouci odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti jako nedůvodné. Vedlejší účastnice tohoto řízení upozorňuje, že rozhodčí senát svým nálezem ze dne 3. dubna 2006 zastavil řízení pro nedostatek pravomoci rozhodčího senátu k projednání věci, a to s ohledem na neplatnost rozhodčí smlouvy. Pokud by tedy Vrchní soud v Olomouci (event. Krajský soud v Brně, který o stěžovatelčině námitce nedostatku pravomoci soudu věc rozhodnout rozhodoval v prvém stupni) rozhodl jinak, nebyl by k vyřešení sporu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí příslušný žádný orgán. Proto vedlejší účastnice navrhuje odmítnutí ústavní stížnosti. Stěžovatelka ve své replice uvedla, že vrchní soud toliko opakuje důvody uvedené již v odůvodnění napadeného usnesení, a k vyjádření vedlejší účastnice uvedla, že její vyjádření směřuje k jinému právnímu vztahu, než o který se jedná v ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva.

Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal ani extrémní nesoulad s vykonanými skutkovými zjištěními, ani neshledal, že by k závěru o existenci pravomoci soudu věc rozhodnout, s ohledem na neplatnost rozhodčí doložky, nebylo možno žádnou možnou interpretací sporných smluv dojít (srov. obecně k předpokladům derogačního zásahu Ústavního soudu již nález

sp. zn.

, Sb.n.u.ÚS, sv. 3, str. 257 násl. a konst. judikatura). Není proto v kompetenci Ústavního soudu rozhodnutí obecného soudu znovu přezkoumávat v duchu teorií, které v ústavní stížnosti snáší stěžovatelka. Ústavní soud se ztotožňuje s názorem vedlejší účastnice, že pokud by snad obecný soud rozhodl opačně, mohl by vskutku za jistých okolností porušit i právo vedlejší účastnice na přístup k soudu: vedlejší účastnice by se totiž nemohla se svým nárokem obrátit na žádný orgán za situace, kdy nejen obecný soud, ale eventuálně i rozhodčí senát by dovodil neplatnost rozhodčí doložky, jak to ostatně učinil rozhodčí senát již v jiném sporu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění možných pochybností může Ústavní soud vyzvat účastníky řízení k podání vyjádření k ústavní stížnosti, a pokud tato vyjádření obsahují relevantní informace, může dát stěžovateli příležitost k replice. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu