Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 538/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 5. dubna 2007 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. L., zastoupeného JUDr. J. M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. prosince 2006 č. j. -377, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že jím byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z , 3, , , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně mělo takto ze strany Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dojít k porušení kautel zakotvených v , 4, , a y ČR.

Napadeným usnesením bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání stěžovatele (a dalšího obžalovaného) do rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. září 2006 č. j. -352, jímž byl stěžovatel pro blíže popsaný skutek uznán vinným trestným činem podvodu (§ 250 odst. 1, 2 tr. zák) a trestným činem pojistného podvodu (§ 250a odst. 1, 3 tr. zák.) a posléze odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem při zkušební době v trvání čtyř let. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč a pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Rozhodnuto bylo rovněž o náhradě škody.

Stěžovatel svou argumentaci obsaženou v naraci návrhu soustředil na předložení svého náhledu na hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž v tom rámci jako stěžejní ústavněprávní argument odvolacímu soudu vytkl, že neprovedl důkaz shlédnutím přesně označených snímků v laptopu, jímž měla být zpochybněna věrohodnost důkazu, o nějž se opíralo vyvození skutkového závěru učiněného v jeho trestní věci. Stěžovatel se domnívá, že obecné soudy tudíž v rovině práva jednoduchého nedostály kautelám plynoucím z § 2 odst. 5 tr. řádu a důkazy hodnotily pouze v jeho neprospěch, pročež v konečném důsledku zasáhly do jeho výše uvedených základních práv. Z toho důvodu se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že se Ústavní soud necítí být - z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu - oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí ingeruje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud shledá, že jimi učiněná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy (srov. nálezy ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 3, č. 34; , tamtéž, Sv. 4, č. 79,

, tamtéž, Sv. 31, č. 130 a další); přičemž tuto okolnost stěžovatel ve svém návrhu ani netvrdí.

V trestní věci stěžovatele odvolací soud korektním a dostatečným způsobem odůvodnil, proč nebylo vyhověno důkaznímu návrhu stěžovatele a rovněž v té souvislosti seznatelným (a tedy přezkoumatelným) postupem vyložil, z jakých důvodů se ztotožňuje se skutkovými závěry nalézacím soudem učiněnými (s. 3-5 předmětného usnesení). Nejedná se v jeho případě, jak tvrdí stěžovatel, o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního soudu.

Jak plyne z dosavadní rozhodovací praxe, ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu podloženému racionálním odůvodněním má Ústavní soud za to, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (

sp. zn.

,

,

,

). Těmto požadavkům na ústavní souladnost stěžovaného postupu odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, jak patrno z řečeného, v plném rozsahu dostál, když rozvedl své myšlenkové konstrukce, na základě nichž považuje dokazování v trestní věci stěžovatele za naprosto vyčerpávající a provádění dalších důkazů v tom důsledku za zcela nadbytečné. V daném ohledu jsou takto závěry (odvolacího) soudu výrazem úvah nevybočujících z mezí nezávislého soudního rozhodování ( ve spojení s y ČR).

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu