Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 529/07

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. B., právně zastoupeného Mgr. B. N., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2007 č. j. - 92, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, a dále spojené s návrhem na zrušení ust. , , a ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky (zákon o azylu), za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ust. , , a ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. 2. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2007 č. j. - 92, a to pro porušení y ČR, d (dále jen ""), a dále , a Úmluvy o ochraně lidský práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel dále v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. , (dále jen ""), a ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), (dále jen "").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 28. 1. 2005 č. j. OAM-81/LE-PA03-2005, nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. , , 2 a . Současně správní orgán rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. . Uvedené rozhodnutí správního orgánu napadl stěžovatel žalobou ve správním soudnictví, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 2. 2006 č. j. -62 zamítl. Rozsudek Krajského soudu v Brně napadl stěžovatel kasační stížností. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2007, č. j. - 92 byla podle ust. , kasační stížnost stěžovatele odmítnuta pro nepřijatelnost (výrok pod bodem I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok pod bodem II.).

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s tím, že Nejvyšší správní soud odmítl jeho kasační stížnost pro nepřijatelnost ve smyslu ust. , a je přesvědčen, že uvedeným postupem Nejvyšší správní soud porušil y ČR. Stěžovatel uvádí, že Nejvyšší správní soud v jeho případě plnil pouze druhotný úkol sjednocování judikatury, když neshledal důvod přijmout kasační stížnost k meritornímu projednávání, avšak zcela rezignoval na své primární poslání, kterým je ochrana práv stěžovatele. Stěžovatel namítá, že v řízení o mezinárodní ochraně, tedy v otázce základních lidských práv, má uprchlík k dispozici podle současné právní úpravy pouze jedno úplné soudní řízení, a to jen v případě, není-li aplikováno ust. . Stěžovatel brojí proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu také z důvodu porušení , a Úmluvy. Uvádí, že v případě návratu do Alžírska by byl vystaven mučení a ohrožení života z důvodu jeho členství v opoziční straně FFS. V České republice má navíc manželku - českou státní občanku paní L. R.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Jádrem ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že postupem Nejvyššího správního soudu, který se odmítl zabývat kasační stížností stěžovatele meritorně, byl porušen y ČR, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele odmítl podle ust. Podle tohoto ustanovení odmítne Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podle odst. 3 tohoto ustanovení nemusí být takové rozhodnutí odůvodněno. tak přenechává uvážení Nejvyššího správního soudu, zda kasační stížnost meritorně projedná, či nikoli. Nejvyšší správní soud je při této úvaze veden zejména významem projednávané právní otázky z hlediska interpretace příslušných ustanovení , případně a sjednocování rozhodovací činnosti správních orgánů a judikatury správních soudů. Pokud Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, nelze v tomto názoru spatřovat nic protiústavního. Naopak, Nejvyšší správní soud při svém rozhodování postupoval v intencích příslušného ustanovení , tedy ústavně konformním způsobem, a své odmítavé stanovisko nad rámec ustanovení , i odůvodnil. Z hlediska ochrany ústavnosti nelze proto Nejvyššímu správnímu soudu cokoli vytknout.

Uvážení Nejvyššího správního soudu není Ústavní soud oprávněn přezkoumávat nejen proto, že k němu je povolán výlučně Nejvyšší správní soud, ale především z toho důvodu, že jím z povahy věci žádné ústavně chráněné právo zasaženo být nemůže. Pouze zcela výjimečně by mohlo představovat zásah do práva na spravedlivý proces zneužití soudního uvážení; nic takového však Ústavní soud nezjistil. V této souvislosti Ústavní soud dále připomíná, že při soudním přezkumu správních rozhodnutí je ústavně konformní i to, že v některých případech je definitivně rozhodováno bez připuštění opravného prostředku.

Ke stejnému závěru dospěl z hlediska Úmluvy i Evropský soud pro lidská práva, když ve věci Delcourt proti Belgii potvrdil, že Úmluvy nenutí smluvní státy, aby vytvářely odvolací nebo kasační soudy. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle y.

Nad rámec Ústavní soud uvádí, že právo azylu nelze považovat za právo nárokové; anid, ani mezinárodní smlouvy o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána, nezaručují, že právo azylu musí být žádajícímu cizinci poskytnuto (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2007

sp. zn.

, viz též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

K námitce stěžovatele, že v České republice má manželku, která je českou státní občankou, Ústavní soud dodává, že čl. 8 Úmluvy garantuje pouze výkon práva na respektování "existujícího" rodinného života a nezahrnuje právo zvolit si stát, v němž cizinec hodlá žít. Stát není povinen vpustit cizince na své území, aby tam vytvořil nová rodinná pouta (srov. rozsudek pléna Evropského soudu ze dne 20. 3. 1991 ve věci Cruz Varas and others v. Sweden, § 87 a násl., v anglickém znění uveřejněno na internetových stránkách Evropského soudu), (viz též nález Ústavního soudu

sp. zn.

).

Pokud jde o tvrzené porušení y ČR, s ohledem na jeho systematické zařazení vě ČR je zřejmé, že uvedený článek v podstatě garantuje zásadní principy činnosti soudní moci, nikoliv však subjektivní ústavní práva. Z tohoto hlediska se tedy podle názoru Ústavního soudu nelze uvedeného článku samostatně dovolávat.

Ústavní soud neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhal toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995

sp. zn.

, publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 3, usnesení č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.

K návrhu na zrušení ust. a ust. pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ust. . Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud návrh na zrušení výše uvedených ustanovení, podaný společně s ústavní stížností, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků taktéž odmítl a to podle ust. a ust. .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2007

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu