Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 471/07

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti A. Z., proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství, odboru trestního řízení, ze dne 5. 2. 2007, č. j. -32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 2. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení shora citovaného vyrozumění, které nazývá "usnesením".

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána y ČR a v jeho rámci , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle písmeno d) y rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle písmeno a) jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písmeno d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V daném případě směřuje ústavní stížnost proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství, v němž stěžovatele informuje o odložení jeho podnětu na přezkoumání postupu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze při rozhodování o stížnosti stěžovatele ze dne 8. 9. 2002 proti usnesení policejního orgánu ČVS: ÚVP-2225/227-2001 ze dne 26. 8. 2002. Uvedené vyrozumění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nemůže být posuzováno ani jako rozhodnutí ani jako tzv. "jiný zásah" orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatele. Jedná se o sdělení výsledku určitého administrativního postupu, který není Ústavní soud oprávněn korigovat. Kdyby tak totiž učinil, zasahoval by nepřípustným způsobem do průběhu trestního řízení jako orgán činný v trestním řízení, což mu nepřísluší.

Ústavní soud připomíná, že již dříve opakovaně judikoval, že "z a d lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je výhradně věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Jen stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán" (srovnej např. usnesení

sp. zn.

, www.judikatura.cz). V posuzované věci, kdy orgán Policie ČR odložil trestní oznámení a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ponechal toto rozhodnutí nezměněno, nelze spatřovat porušení ústavně zaručeného subjektivního veřejného práva stěžovatele, jehož ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu, neboť "ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neexistuje" (srovnej usnesení

sp. zn.

, www.judikatura.cz).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud (aniž by vyzýval stěžovatele k odstranění vad návrhu) ústavní stížnost podle písmeno d) , jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2007

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj