Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 188/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. ledna 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele CDV-2, LTD. se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, Londýn EC4 A 2 BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem 151 31 Praha 5, E. Peškové 15, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2006 č. j. -96, Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2005 sp. zn. a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 5. 2005 č. j. -60, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, zakotveném "v čl. 36 a násl. Listiny". Uvedl, že se domáhal nařízení výkonu rozhodnutí pro svou pohledávku ve výši 4.082.374,- Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí sp. zn. ze dne 11. 5. 1995. Poněvadž předmětný exekuční titul ukládá povinnost osobě, která již zemřela a dědické řízení o její pozůstalosti nebylo skončeno, pro běh promlčecí lhůty mu nezbylo, než vymáhat dluh po osobách přicházejících v úvahu jako dědicové. Soudy obou stupňů dospěly však k závěru, dle něhož se jemu, jako oprávněnému, nepodařilo prokázat dle § 36 exekučního řádu, že na jím označeného účastníka povinnost přešla a aniž bylo vyčkáno ukončení dědického řízení či využito možnosti ustanovit eventuálnímu či neznámému dědici opatrovníka, Okresní soud Plzeň-město návrh zamítl, rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Dovolání, které podal, Nejvyšší soud České republiky odmítl. Právní názor soudů, dle něhož nemohl úspěšně vést výkon rozhodnutí proti potencionálním dědicům povinného zemřelého, vede k tomu, že pro dosud neskončené dědické řízení se stane jeho pozice k vymáhání soudem přiznaného nároku oslabenou, jakož i ke značnému jeho znevýhodnění jako věřitele.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na a na svou ustálenou judikaturu opodstatněně v usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 23. 11. 2006 konstatoval, že tvrzení o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, jež se týká důsledků nedoložení přechodu vymáhaného práva na nástupce - dědice zemřelé fyzické osoby, k přípustnosti dovolání dle nevede - právní názor odvolacího soudu o důvodnosti zamítnutí návrhu na nařízení exekuce proto, že oprávněný neprokázal přechod práva na povinného příslušným rozhodnutím o dědictví, když předmětné dědické řízení nebylo dosud ukončeno, byl mj. shodně vysloven v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 ve věci sp. zn. , v usnesení ze dne 27. 7. 2006 sp. zn. a ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. . Dovolací soud se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal i s dalšími odvolacími námitkami a na jeho vyčerpávající obsah lze v dalším odkázat, stejně jako na obsah věcně správných usnesení soudu I. a II. stupně.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu