Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 718/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Františkem Komkou, advokátem zapsaným v seznamu advokátů ČAK pod č. 4667, se sídlem Slovenská republika, Prešov, Hlavná 27, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 1. 2004, čj. - 142, Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, čj. - 152, Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, čj. - 10, Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, čj. - 19, Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2005, čj. - 16, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, čj. - 30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 30. 10. 2006, stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. V odůvodnění zrekapituloval celý průběh dosavadního řízení a tvrdil, že v řízení konaném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. se obecné soudy náležitým způsobem nevypořádaly s tím, že soudní poplatek z odvolání (ve výši 1 000,-- Kč v kolcích) zaplatil podáním, zaslaným doporučeným dopisem ze dne 8. 12. 2003. Tím, že Obvodní soud pro Prahu 6 shora označeným usnesením, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, zbavil stěžovatele práva na soudní ochranu, které mu zaručuje a 2d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Porušení uvedeného základního práva vidí stěžovatel v tom, že obecné soudy dostatečně neprověřily jeho tvrzení, že ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplatil a řízení zastavily. V této souvislosti poukázal na Instrukci Ministerstva spravedlnosti ČR, čj. 1068/93-OOD, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy, kterou obecné soudy nerespektovaly, a na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

Z označených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , zamítl žalobu stěžovatele na určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti po zůstavitelce I. K. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání a usnesením téhož soudu ze dne 30. 1. 2004, čj. - 142, bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, podle , o soudních poplatcích. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze, jako soud odvolací, toto usnesení potvrdil usnesením ze dne 31. 5. 2004, č. - 152, a změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že stěžovatel zaplacení soudního poplatku z odvolání neprokázal. Pokud tvrdil, že soudní poplatek ze žaloby zaplatil dvakrát, je to důvodem k jeho vrácení jako přeplatku, a nikoli k jeho zaúčtování jako poplatku za odvolání. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 21. 10. 2004.

Jako právní prostředky k odstranění tohoto nepříznivého rozhodnutí zvolil stěžovatel žalobu pro zmatečnost a návrh na obnovu řízení. Vyčerpání těchto právních prostředků považoval za nezbytné k naplnění podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Žaloba pro zmatečnost (podaná dne 9. 12. 2004) byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze (jako soudu prvního stupně) ze dne 12. 1. 2005, čj. - 10, s odůvodněním, že rozhodnutí odvolacího soudu zmíněného typu nelze žalobou pro zmatečnost napadnout ( ). K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2005, čj. - 19, usnesení městského soudu potvrdil jako věcně správné. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 7. 10. 2005.

Návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, vedeného původně u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , zmíněný obvodní soud zamítl usnesením ze dne 27. 4. 2005, čj. - 16. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, čj. - 30, které bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 18. 9. 2006.

Teprve po všech těchto řízeních podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které navrhl zrušení všech, v záhlaví tohoto usnesení označených, rozhodnutí. Cílem shora popsaného postupu tedy bylo docílit odvolacího přezkumu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , zrušením usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2004, čj. - 142 (kterým bylo odvolací řízení zastaveno), a Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 31. 5. 2004, čj. - 152, kterým došlo k potvrzení zmíněného usnesení obvodního soudu o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.

Ústavní soud se nejprve zabýval včasností ústavní stížnosti. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jak vyplývá z předložených rozhodnutí obecných soudů, stěžovatel poté, co bylo, k jeho odvolání, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 1. 2004 Městským soudem v Praze potvrzeno, podal nejprve, dne 9. 12. 2004, k Městskému soudu v Praze žalobu pro zmatečnost a poté, dne 14. 1. 2005, k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 žalobu na obnovu řízení.

Ústavní stížnost, podaná proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 1. 2004, čj. - 142, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, čj. - 152, splňuje podmínky pro její odmítnutí soudcem zpravodajem, podle , protože byla podána pozdě. Označené usnesení Městského soudu v Praze bylo stěžovateli doručeno dne 21. 10. 2004 a ústavní stížnost podal až 30. 10. 2006 ( ). Stejně tak je opožděná ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, čj. - 10, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, čj. - 19 (doručeno dne 7. 10. 2005), kterými byla s konečnou platností zamítnuta jeho žaloba pro zmatečnost.

Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2005, čj. - 16, jímž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení a potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, čj. - 30, které bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 18. 9. 2006, je sice včasná, ale zjevně neopodstatněná. Ústavní soud totiž ani v tomto řízení, ani v rozhodnutích obecných soudů žádná porušení základních práv stěžovatele nezjistil. Protiústavnost takového řízení a rozhodnutí není dána tím, že stěžovateli nebylo vyhověno.

Navíc, tento návrh nemůže být považován za poslední prostředek k ochraně práv stěžovatele (v řízení původně vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. ), vzhledem k ustanovení , kde se výslovně stanoví, že za poslední prostředek ochrany práv se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem I. senát Ústavního soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost stěžovatele odmítl dílem jako návrh nepřípustný (viz shora), dílem jako zjevně neopodstatněný ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu