Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 555/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného Mgr. Hanou Marušovou, advokátkou, se sídlem Farní 2, 586 01 Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 17. 10. 2005, č. j. -31, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, č. j. -65, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 8. 2006, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 10. 2005, č. j. -31 (dále jen "usnesení krajského soudu"), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, jímž byla proti němu nařízena exekuce k uspokojení pohledávky na peněžité plnění podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 8. 1. 2004, č. j. -1200. Rovněž napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, č. j. -65 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu.

Stěžovatel je přesvědčen, že exekuční titul trpí vadami. Již dříve jej napadl dovoláním a posléze ústavní stížností. Nejvyšší soud se však tehdy se všemi vznesenými námitkami řádně nevypořádal a ústavní stížnost byla odmítnuta jako opožděná. Přitom její projednání by vedlo k jeho zrušení. Tyto skutečnosti uvedl v předmětném exekučním řízení, nicméně řádného přezkoumání exekučního titulu se nedomohl.

V takovémto postupu shledává porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a práva na rovnost účastníků v řízení zakotvených a d (dále jen " ") a též y (dále jen " "), dle kterého jsou soudu povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle o Ústavním soudu (dále jen " ") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Pouhý nesouhlas stěžovatele s tím, že exekuční titul nebyl v dovolacím řízení zrušen a jeho vnitřní přesvědčení, že podaná ústavní stížnost by byla úspěšná, pokud by nebyla podána opožděně, nejsou skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Takováto tvrzení nijak nezpochybňují, že ve věci je vykonáván pravomocný a vykonatelný rozsudek, oprávněný i povinný jsou věcně legitimováni a vymáhané právo není prekludováno. Ústavní soud v postupu obecných soudů žádnou nezákonnost či neústavnost neshledal.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2007

Vojen Güttler, v.r.

předseda senát