Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 796/06

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem 568 02 Moravská Třebová, Cihlářova 4, proti usnesením Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. ze dne 14.7.2006 a Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice, sp. zn. ze dne 25.10.2006,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv ( a y ČR, a d).

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených napadených rozhodnutí, bylo prvým z nich podle zastaveno řízení, zahájené k žalobě Obce Václavov u Bruntálu, směřující proti stěžovateli, o zaplacení částky 102.359,-Kč s přísl., žalobci vrácen soudní poplatek a žalovanému stěžovateli byla stanovena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1.488,- Kč. Výrok o nákladech řízení byl soudem odůvodněn ust. věta druhá

Proti tomuto usnesení, a to proti výroku o nákladech řízení, podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl odvolací soud shora označeným usnesením tak, že usnesení soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení potvrdil a stěžovateli dále stanovil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 535,50 Kč. Odvolací soud, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, považoval usnesení soudu I. stupně za věcně správné, neboť z obsahu spisu zjistil, že dne 8.12.2005 podal žalobce žalobu proti stěžovateli na zaplacení částky 102.359,- Kč, představující úhradu tepla a teplé užitkové vody za dobu od 1.4. do 31.10.2005. Dne 28.6.2006 stěžovatel žalobci zaplatil částku 93.062,- Kč a poté vzal žalobce žalobu zcela zpět, když uvedl, že provedl v rámci mimosoudní dohody přepočet jím vymáhaného nároku na úhrady za dobu od 1.4. do 31.10.2005 a zaplacením částky 93.062,- Kč byl dluh vyrovnán. Podle odvolacího soudu tak bylo příčinou zpětvzetí žaloby a zastavení řízení chování žalovaného a postup soudu I. stupně podle ust. věta druhá tak byl na místě.

Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces obecnými soudy spatřuje, jak uvádí, v nerespektování jednoznačné kogentní normy, a to , a obč. zák., dále v nerespektování ust. V ústavní stížnosti, kromě důvodů zpochybňujících samotné vyúčtování dodávky služeb do bytového domu, jeho správnost i splatnost (podle stěžovatele žalobce účtuje částečně i to co nedodal, za předmětné období bylo vydáno více faktur, faktury byly vystaveny v rozporu s ust. a obč. zák., žalobce není oprávněn poskytovat fakturované služby, mezi účastníky nebyla za předmětné období uzavřena žádná smlouva na dodávku předmětných služeb, stěžovatel nebyl konzumentem dodávaných služeb), stěžovatel uvedl, že odvolací soud své potvrzující rozhodnutí staví na svém skutkovém tvrzení, že žalobce provedl v rámci mimosoudní dohody přepočet jím vymáhaného nároku. Stěžovatel si však není vědom žádné mimosoudní dohody, jíž by s žalobcem uzavřel, neměl také možnost se vyjádřit k vyjádření žalobce k obsahu jeho odvolání. Poukazuje dále na rozpor, který podle něj odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje a dovozuje, že právní závěr soudu se dostal s provedeným dokazováním do evidentního nesouladu, což je skutečnost, která je v rozporu s požadavky kladenými na soudní rozhodnutí ve smyslu y. Navrhl proto zrušení obou napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR) není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a není obecným soudům nadřízen. Není tak povolán k přezkumu aplikace "jednoduchého práva". Činit tak může jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody. Ke kasaci rozhodnutí obecných soudů jeho nálezem pro porušení práva na soudní ochranu zpravidla dochází v takových případech, kdy právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními resp. z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (např. nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

a řada dalších) a kdy jde o aplikační postup, který je v rozporu s ústavním zákazem libovůle (srov. např. nález

sp. zn.

). Takový stav však v dané věci zjištěn nebyl.

Předeslat třeba, že stěžovatel se mýlí, pokud v ústavní stížnosti uvádí, že odvolací soud své potvrzující rozhodnutí staví na svém skutkovém tvrzení, že žalobce provedl v rámci mimosoudní dohody přepočet jím vymáhaného nároku. Tento údaj o mimosoudní dohodě - kterou stěžovatel popírá - uvedl totiž žalobce při zdůvodnění svého zpětvzetí žaloby. Tvrzený rozpor v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu tak nebyl shledán, neboť stěžovatel zaměnil (zjevně nepřesné) zdůvodnění zpětvzetí žaloby žalobcem za zdůvodnění rozhodnutí samotným soudem. Odvolací soud, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, vycházel při svém rozhodování a posuzování věcné správnosti výroku soudu I. stupně o nákladech řízení z obsahu spisu, totiž ze zjištění, že po podání žaloby o zaplacení částky 102.359,- Kč za úhradu tepla a teplé užitkové vody za dobu od 1.4. do 31.10.2005 v průběhu řízení stěžovatel žalobci zaplatil částku 93.062,- Kč a že tedy zaplatil na vymáhaný nárok podstatnou část, což vedlo žalobce ke zpětvzetí žaloby. Závěr odvolacího soudu - stejně jako závěr soudu I. stupně -o správnosti aplikace ust. věta druhá tak nelze považovat za závěr, který by byl v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. V daných souvislostech nutno také zdůraznit, že i důvodnost podaného návrhu ve smyslu uvedeného ustanovení třeba uvažovat procesně, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce, kterážto interpretace odpovídá komentářové literatuře (srov. Bureš/Drápal/Krčmář/Mazanec, , Komentář - I. díl, 6. vydání str. 545, bod 4) i konstantní judikatuře obecných soudů.

V posuzovaném případě tak oba soudy svá rozhodnutí řádně zdůvodnily. Objasnily důvody vedoucí je k aplikaci ust. věta druhá a odvolací soud také reagoval na námitky stěžovatele uvedené v jeho odvolání, v zásadě jím opakované i v ústavní stížnosti, když vysvětlil, že důvod vymáhaného nároku nebyl vymezen fakturou určitého čísla a splatnosti, nýbrž skutkově, neboť se stále jednalo o úhradu tepla a teplé vody za dobu od 1.4. do 31.10. 2005, a že pokud stěžovatel zaplatil po podání žaloby, neplnil jiný závazek, než který byl předmětem řízení. Pro úplnost třeba dodat, že námitkami stěžovatele směřujícími proti samotné opodstatněnosti nároku žalobce na zaplacení vyúčtovaných služeb se Ústavní soud zabývat nemohl, neboť ani jeden z obecných soudů se s ohledem na zpětvzetí žaloby před prvým jednáním meritem věci nezabýval, a ani stěžovatel proti rozhodnutí o zastavení řízení odvolání nepodával. Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, v daném případě neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu