Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 592/06

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti 1) S. Š., 2) R. Š., zastoupených JUDr. Barborou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem Svitavy, Lanškrounská 11, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2002, sp. zn. ,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 9. 2006 a doplněnou na základě výzvy Ústavního soudu dne 12. 11. 2006, se stěžovatelé s odkazem na porušení svých základních práv zaručených y a a d domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z připojených spisů Městského soudu v Brně, sp. zn. , a , bylo zjištěno následující:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 1999, č. j. -41, přivolil soud k výpovědi z nájmu bytu, označeného ve výroku tohoto rozsudku, kterou dal žalobce město Brno - Městská část Brno - Bohunice, žalovaným (dále též "stěžovatelům"), s tím, že výpovědní doba činí tři měsíce a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a že stěžovatelé jsou povinni byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty. O odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2001, č. j. -73, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Tento rozsudek byl stěžovatelům doručen dne 2. 11. 2001. Spisový materiál dále obsahuje usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2002,

sp. zn.

, jímž Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost stěžovatelů proti potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. .

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2002, č.j. -8, byla nařízena exekuce pro vyklizení bytu podle shora uvedených rozsudků. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Jan Mandát. O odvolání stěžovatelů (povinných) rozhodoval Krajský soud v Brně, který rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce potvrdil svým usnesením ze dne 9. 12. 2002, č. j. -16. Dovolání stěžovatelů bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, č. j. -79, odmítnuto jako nepřípustné. Usnesení dovolacího soudu bylo doručeno prvnímu stěžovateli dne 15. 12. 2005, druhé stěžovatelce dne 16. 12. 2005 a jejich právnímu zástupci dne 30. 1. 2006.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. To znamená, že toliko v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanovené náležitosti, se jím může zabývat také věcně.

Jedním z principů řízení o ústavních stížnostech je princip minimalizace zásahů do stability pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci. Tento princip je vyjádřen stanovením lhůty pro podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (dle , ve znění účinném do 31. 3. 2004, bylo nutné ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů počínající dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku).

Rozhodnutím o posledním opravném prostředku je v případě napadeného řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , potvrzující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2001, č.j. -73, který byl oběma stěžovatelům doručen dne 2. 11. 2001. Je tedy zřejmé, že pokud proti němu stěžovatelé brojí ústavní stížností, podanou až 1. 9. 2006, činí tak zjevně opožděně. Nadto, jak bylo zjištěno lustrací ústavních stížností, stěžovatelé proti uvedenému potvrzujícímu rozsudku již v minulosti ústavní stížnost podali a tato byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2002,

sp. zn.

).

Pokud jde o napadené exekuční řízení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , rozhodnutím o posledním opravném prostředku v něm vydaným je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, č. j. -79, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů proti usnesení odvolacího soudu jako nepřípustné. Toto rozhodnutí bylo samotným stěžovatelům doručeno ve dnech 15. a 16. 12. 2005 a jejich zástupci dne 30. 1. 2006. I v tomto případě je tedy zřejmé, že 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula marně a ústavní stížnost ze dne 1. 9. 2006 je třeba posoudit jako opožděně podanou.

Ústavní soud tedy uzavírá, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Nezbylo mu proto, než takovou ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2007

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj