Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 753/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. G. K., zastoupené JUDr. Miloslavem Novákem, advokátem, se sídlem J. Suka 2504, Teplice, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2006, č. j. -229, a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. června 2006, sp. zn. , za účasti 1) Krajského soudu v Ústí nad Labem, a 2) Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, a 2) Okresního státního zastupitelství v Teplicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 16. listopadu 2006 se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. června 2006, č. j. , kterým byla vzata v trestním stíhání, které je proti ní vedeno pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona, a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1 a 2 písm. b) a c) trestního zákona, do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu, a kterým nebyl přijat její písemný slib, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2006, č. j. -229, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta její stížnost. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva podle , a d.

V ústavní stížnosti rekapituluje řízení a namítá, že z odůvodnění napadených rozhodnutí není patrné, které konkrétní skutečnosti, jež by měly reálný podklad ve spisovém materiálu, odůvodňují podle soudu vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Rozvádí argumentaci, že ohrožení vysokým trestem podle ní nemůže být důvodem vazby, ale musí zde být konkrétní prokazatelně závažné skutečnosti, které s předpokládanou sankcí obavu z útěku odůvodňují. Dále uvádí, že byla umístěna do vazební věznice v Ostravě, přestože má trvalé bydliště v Teplicích, kde rovněž žijí všichni její rodinní příslušníci, včetně nezletilého syna. Tím byla výrazně omezena možnost, aby přijímala jejich návštěvy, a na žádost o přemístění nebylo nijak reagováno.

Z argumentace uvedené v ústavní stížnosti, tak i z argumentace ve stížnosti proti usnesení soudu prvého stupně, které bylo k ústavní stížnosti připojeno, je zřejmé, že stěžovatelka (ač kvalifikovaně právně zastoupena) nepochopila, z jakého důvodu byla vzata do vazby. Jen tak je totiž možné vysvětlit, že svoji argumentaci vymezila proti úvaze soudu prvého stupně o výši trestní sazby, kterou je ohrožena. Tato úvaha je však v rozhodnutí soudu prvého stupně evidentně nadbytečná. Měla by význam pouze v případě, že by u stěžovatelky byl shledán důvod vazby útěkové [§ 67 písm. a) trestního řádu], který však shledán nebyl, jak správně ve svém odůvodnění poukázal již soud druhého stupně. Předstižní důvod vazby [§ 67 písm. c) trestního řádu] obecné soudy shledaly jednak v tom, že se stěžovatelka měla podílet na trestné činnosti vyznačující se přesnou organizovaností a propojeností společně s patnácti dalšími osobami plněním přejímaných úkolů, a to opakovaně. Dále byl tento vazební důvod shledán v tom, že se trestné činnosti měla dopustit, ačkoliv je proti ní vedeno trestní stíhání pro druhově stejnou trestnou činnost Okresním soudem pro Prahu-západ pod sp. zn. . Ústavní soud proto konstatuje, že se obecné soudy v posuzovaném případě řádně zhostily své ústavně vymezené pravomoci ( a následujícíy), aniž by přitom jakkoliv zasáhly do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti pak není ničím jiným než polemikou s právními závěry obecných soudů, která jako taková nemůže být důvodem ústavní stížnosti (srov.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63. str. 481).

Umístění stěžovatelky do konkrétní věznice je v přímé kompetenci Vězeňské služby České republiky. Nejsou to tedy obecné soudy, kdo rozhodl, že stěžovatelka bude umístěna právě ve Vazební věznici v Ostravě, přestože má své rodinné kořeny v Teplicích. Obecné soudy stejně tak nejsou oprávněny rozhodovat o případné žádosti stěžovatelky o přemístění. Proti rozhodnutím a postupům Vězeňské služby České republiky se však stěžovatelka ničeho nedomáhá, a proto se její námitkou v uvedeném směru nelze v souladu se zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest věcně zabývat.

Ústavní soud tedy neshledal, že by v posuzovaném případě došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu