Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 315/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Praha 1, Platnéřská 2, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 30. 3. 2006, č.j. -65, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces.

Napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, č.j. -27. Předcházející rozhodnutí správních orgánů, rozsudek krajského soudu i napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou především postavena na názoru, že stěžovatelkou podaná žádost o opravu zřejmých omylů a nesprávností podaná dle , ve znění pozdějších předpisů, byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Na tuto otázku zastávají všechny orgány veřejné moci na tomto případu zúčastněné shodný názor, který se ovšem odlišuje do názoru stěžovatelky.

Ve své ústavní stížnosti se stěžovatelka přímo k otázce opožděnosti své žádosti nevyjadřuje. Zabývá se především charakterem původního daňového přiznání, které dle jejího mínění nebylo s to vyvolat žádné právní následky. Neústavnost postupu orgánů veřejné moci včetně Nejvyššího správního soudu pak spatřuje v tom, že tuto okolnost nesprávně posoudily a následně mimo jiné chybně určily lhůtu pro podání žádosti o opravu zřejmých omylů a nesprávností. Stěžovatelka má za to, že došlo k vymáhání daňové povinnosti v rozporu se zákonem ad.

Dále stěžovatelka formuluje vadu řízení před Nejvyšším správním soudem, která měla za následek zásah do jejích základních práv a svobod, spočívající v tom, že dle názoru stěžovatelky rozhodovala o věci podjatá soudkyně. Za nezákonné a protiústavní považuje stěžovatelka i to, že se Nejvyšší správní soud nezabýval všemi jejími námitkami vznesenými v kasační stížnosti.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud soustavně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a nepřísluší mu instanční přezkum jejich rozhodování. Zásah Ústavního soudu je na místě pouze v případě, kdy dojde k porušení základních práv a svobod účastníka řízení před obecnými soudy a nápravu již nelze zjednat jinak. K námitce stěžovatelky týkající se charakteru jejího daňového přiznání z roku 1993, které leží v počátku tohoto sporu, Ústavní soud uvádí pouze to, že byla dostatečným a vyčerpávajícím způsobem vyvrácena již v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Rozhodnutí samotné pak na ní není postaveno, klíčovou je otázka opožděnosti následně stěžovatelkou podané žádosti o opravu zřejmých omylů a nesprávností. I v tomto ohledu vyhovuje rozhodnutí krajského soudu všem zákonným požadavkům, jak ostatně potvrdil i Nejvyšší správní soud.

Stěžovatelka sama ve své ústavní stížnosti uvádí, že podala námitku podjatosti, která byla v souladu se zákonem Nejvyšším správním soudem projednána a bylo rozhodnuto, že dotčená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nepřednesla žádné důvody, které by bez dalšího znamenaly zpochybnění nepodjatosti dané soudkyně, Ústavní soud neshledal ani v tomto ohledu porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Blíže nerozvedené tvrzení stěžovatelky, že Nejvyšší správní soud se nezabýval všemi jejími námitkami nenachází oporu v předložené kasační stížnosti.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu