Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 703/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Stanislava Balíka a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele První Jílovské, a. s., se sídlem Jílové u Prahy, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Praha 4, Podjavorinské 1596, proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 10. 3. 2005, čj. - 15, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, čj. - 36, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2006, čj. - 54, takto :

Ústavní stížnost se odmítá .

Odůvodnění :

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Okresního soudu Praha - západ, jako soudu prvního stupně, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci Interchem, spol. s r. o., částku 709 159,-- Kč s úrokem z prodlení. Dále žádal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, čj. - 36, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a konečně navrhl i zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2006, čj. - 54, jímž bylo jeho dovolání odmítnuto. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že obecné soudy neposkytly ochranu jeho právům a porušily tak ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ").

Z ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že soud prvního stupně uložil stěžovateli, rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, čj. - 15, povinnost zaplatit žalobci Interchem, spol. s r. o., částku 709 159,-- Kč s úrokem z prodlení. Podle odůvodnění rozsudku bylo v předmětné věci vydáno, dne 12. 1. 2005, usnesení, kterým byla stěžovateli uložena povinnost do třiceti dnů od jeho doručení se ve věci písemně vyjádřit a v případě, že nárok zcela neuzná, vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojit listinné důkazy, jichž se dovolává a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Stěžovatel byl zároveň poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří ani nesdělí, jak vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok žalobce uznává. Usnesení bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 31. 1. 2005 zároveň se žalobou. Stěžovatel se ve stanovené lhůtě k podané žalobě nevyjádřil. Jelikož se jedná o věc, ve které lze, podle , uzavřít a schválit smír, platí podle ustanovení právní fikce, že stěžovatel nárok uznal. Proto soud rozhodl v souladu s rozsudkem pro uznání.

Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Shledal, že ve věci byly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně příslušný soud, který byl správně obsazen. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením , neboť povaha věci vyžadovala vydání výzvy předsedou senátu. Ustanovení je institutem přípravy prvního jednání ve sporném řízení, které v odůvodněných případech, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, dává soudu možnost vyzvat účastníka pod fikcí uznání nároku k písemnému vyjádření.

Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že mu nebylo doručeno řádně, protože zásilka neobsahovala usnesení soudu s výzvou k vyjádření k žalobě. Sekretariát stěžovatele nemohl z označení /usn-10+na-lh 17/2/ na obálce zjistit, co mělo být jejím obsahem, z uvedených zkratek nemohl jako laik tušit, co mají znamenat. Přijatou poštu zaznamenal do knihy přijaté pošty a obálku ani neuložil, neboť to není v kancelářské praxi obvyklé. Co bylo označeno na obálce, zjistil až jeho právní zástupce ze spisu. Stěžovatel má zato, že se jednalo o věc jednoduchou, na kterou soud prvního stupně neměl aplikovat ustanovení .

Jak vidno, podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů i Nejvyššího soudu ČR a v podstatě opakuje námitky, které uvedl již v předchozím řízení. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení y ČR, podle něhož úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti.

Ústavní soud se zabýval ústavností řízení před obecnými soudy a nezjistil, že by jakákoli základní práva stěžovatele byla porušena. Pokud stěžovatel tvrdí, že z doručené soudní obálky nebylo patrné, co mělo být jejím obsahem, právě proto se měl zajímat o to (pokud skutečně nerozuměl označení na obálce a pokud byla prázdná), jakou zásilku a z jakého důvodu mu soud zaslal. Jinými slovy, za dané situace měl postupovat podle zásady "právo patří bdělým", tedy zajímat se u obecného soudu o svůj spor.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu