Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 604/06

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem, Advokátní kancelář Praha 2, Karlovo nám. 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.6.2006, č.j. -56, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.2.2006, č.j. -47, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18.9.2006 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva a svobody zakotvená v , , , 36 odst. 1 d (dále jen " "), , y ČR, Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen "Úmluva") a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s právním názorem Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno napadené usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Tento právní názor spočívá v tom, že jestliže stěžovatelka k výzvě soudu nejen ve lhůtě dané soudem, ale i do doby rozhodování soudu, soudní poplatek nezaplatila, postupoval soud prvního stupně správně podle ustanovení , o soudních poplatcích (dále jen " "), když řízení zastavil. Stěžovatelka má za to, že jí byl odmítnut přístup k soudu zaručený y, neboť soudy vůbec nejednaly o věci samé, a rozhodly tak v její neprospěch. Stěžovatelka dále obsáhle uvádí skutkové okolnosti případu týkající se tvrzeného zásahu do jejích osobnostních práv a konstatuje odmítnutí její žádosti o osvobození od soudních poplatků obecnými soudy.

Ústavní soud se v projednávané věci může soustředit pouze na ústavněprávní přezkum napadených rozhodnutí. Ústavní soud tedy nemůže znovu přehodnocovat důvody odmítnutí osvobození od soudních poplatků či dokonce vlastní meritum věci spočívající v tvrzeném zásahu do osobnostních práv; argumenty stěžovatelky směřující k těmto aspektům případu jsou v daném řízení irelevantní.

V projednávaném případě je nesporné, že nedošlo ze strany stěžovatelky k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. V takovém případě ukládá ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích povinnost soudu určit poplatníkovi lhůtu k zaplacení poplatku a po marném uplynutí lhůty řízení zastavit.

Úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní, provedená zákonem o soudních poplatcích představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu y. Stanovil-li totiž zákon v tomto směru pevná pravidla umožňující přístup k soudu také splněním v něm obsažených podmínek, potom tyto podmínky musí respektovat nejen ten, kdo se dovolává práva na soudní ochranu, ale také stát prostřednictvím orgánu soudní moci (srov.

, Sb.n.u.ÚS, Svazek č.15, Nález č.104, str.53). Tato povinnost mimo jiné vyplývá i z ustanovení y, které stanoví, že soudce je při svém rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.

V projednávaném případu lze konstatovat, že postup soudu je přesně určen zákonem o soudních poplatcích a ukládá mu po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku řízení zastavit bez možnosti volného uvážení. Relevantní ustanovení zákona o soudních poplatcích nepovažuje přitom Ústavní soud za rozporná s ústavním pořádkem. Postup obecných soudů byl tedy v souladu se zákonnou úpravou a Ústavní soud neshledal jejich vykročení z rámce zákonnosti, natož ústavnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu