Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 130/06

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. M. - REKOM, zastoupeného JUDr. Janou Štěpánkovou, advokátkou, AK se sídlem Urbanova 16/1242, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2005, čj. -51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, upřesněnou k výzvě Ústavního soudu podáním ze dne 4. 9. 2006, se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ("Úmluva") a y domáhal zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 12. 2004, čj. -18. Porušení svých práv stěžovatel spatřoval v tom, že mu obecné soudy neumožnily bránit se neoprávněnému požadavku žalobce, neboť soud prvního stupně žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání a soud druhého stupně jím podané odvolání odmítl. Stěžovatel se z důvodu hustého dopravního provozu dostavil k nařízenému ústnímu jednání Obvodního soudu pro Prahu 4 patnáct minut po jeho zahájení a považoval za nespravedlivé, aby toto zmeškání přivodilo odnětí možnosti jednat před soudem a ve věci bylo rozhodnuto jak shora uvedeno.

Protože stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze současně i dovoláním, Ústavní soud vyčkal ukončení dovolacího řízení a poté si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. . Z jeho obsahu zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl žalobě obchodní společnosti TICKET ART, s. r. o., a zavázal žalovaného stěžovatele povinností zaplatit žalobkyni částku 90 499,- Kč s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení ve výši 21 925,- Kč. Stěžovatel, jemuž byly řádně a včas doručeny žaloba a předvolání, se k ústnímu jednání, které bylo nařízeno na den 8. 12. 2004 v 11.00 hod., bez předchozí omluvy nedostavil. Po zahájení jednání v 11.00 hod. a po přednesení žaloby žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Tomuto návrhu obvodní soud vyhověl a bez přerušení řízení vyhlásil rozsudek pro zmeškání. Jednání bylo ukončeno v 11.10 hod. Dle protokolu o ústním jednání (č.l. 17 verte) se stěžovatel dostavil v 11.15 hod. s tím, že nestihl dorazit k ústnímu jednání včas, bylo mu však sděleno, že ve věci již bylo rozhodnuto.

Proti rozsudku nalézacího soudu se stěžovatel odvolal a zároveň navrhl zrušení rozsudku podle ustanovení Svoje zpoždění omluvil dopravní zácpou, vzdáleností místa, kde musel zaparkovat automobil, zdravotní indispozicí v chůzi, která mu nedovolovala dojít k soudu včas a též zdržením u vstupu do budovy soudu. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15. 6. 2005, čj. -39, návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítl, toto rozhodnutí potvrdil v odvolacím řízení i Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 10. 2005, čj. -46. Podle obecných soudů nebyly stěžovatelem uváděné důvody jeho zmeškání omluvitelné.

Odvolání stěžovatele ve věci samé Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením odmítl s odůvodněním, že stěžovatel, ač poučen, se vyjadřoval pouze k věci samé a neuvedl žádný přípustný odvolací důvod. Takovým důvodem jsou v případě odvolání proti rozsudku pro zmeškání jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání ( ). Podané dovolání Nejvyšší soud ČR posoudil jako nepřípustné a usnesením ze dne 14. 6. 2006, čj. -71, je odmítl.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že nalézací soud porušil jeho právo na soudní ochranu, resp. právo na spravedlivý proces, tím, že rozhodl rozsudkem pro zmeškání, aniž by toleroval jeho krátkodobé zpoždění při cestě k ústnímu jednání, případně aniž by uznal, že toto zpoždění bylo způsobeno omluvitelnými důvody, přičemž takto tvrzené pochybení nenapravil ani soud odvolací.

Ústavní soud se k rozhodování obecných soudů rozsudkem pro zmeškání ve své dosavadní rozhodovací praxi vyjádřil již dříve; uvedl, že nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces, vydá-li soud rozsudek pro zmeškání, a využije tak nástroje, který je určen k tomu, aby postihl toho účastníka řízení, který po řádném doručení předvolání bez důvodné a včasné omluvy zmešká první jednání, které bylo ve věci nařízeno (srov. usnesení III.ÚS 370/98, Sb. n. ú., sv. 13, č. 7). Ústavní soud však zdůraznil, že rozsudek pro zmeškání podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Soud by měl podmínky pro jeho vydání posuzovat uvážlivě a zdrženlivě a volit ho zejména v těch případech, kdy nezájem na straně žalovaného je zřejmý, žalovaný je nečinný, odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje. V případech, kdy se jinak aktivní účastník neúmyslně opozdí při prvním jednání soudu, ale zřetelně hodlá na soudním procesu aktivně participovat, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě (srov. nález

, Sb. n. ú., sv. 36, č. 53).

Přezkum takto vyložených a v citovaném nálezu dále rozvedených mezí soudcovského uvážení o omluvitelnosti důvodu, pro který účastník zmešká jednání, by byl v projednávaném případě namístě, pokud by ústavní stížnost směřovala proti usnesením, jimiž nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na zrušení rozsudku pro zmeškání (tj. proti usnesením ze dne 15. 6. 2005, čj. -39, a ze dne 18. 10. 2005, čj. -46). Je tomu tak proto, že v řízení o odvolání proti rozsudku pro zmeškání již není možné přezkoumávat otázku, zda důvod, pro který stěžovatel zmeškal jednání, je omluvitelný, či nikoliv, neboť odvolací soud může dle ustanovení ve spojení s ustanovení vzít na zřetel jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.

Stěžovatel však ústavní stížností rozhodnutí obecných soudů, kterými nebylo vyhověno jeho návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání podle nenapadl, přestože rozhodnutí tohoto druhu mohou být způsobilým předmětem ústavního přezkumu a jsou schopna přivodit přípustnost ústavní stížnosti (viz shora citovaný nález

sp. zn.

). Stěžovatel v projednávané ústavní stížnosti sice usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005 kritizoval, v záhlaví ústavní stížnosti a jejím petitu však označil za napadené usnesení téhož soudu usnesení se spisovou značkou . K výslovnému dotazu Ústavního soudu svůj návrh potvrdil, přičemž současně omylem označené datum jeho vydání (dne 18. 12. 2005) opravil na správné (dne 12. 12. 2005). Předmětem ústavního přezkumu tak stěžovatel beze vší pochybnosti učinil pouze usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo stěžovatelovo odvolání proti rozsudku ve věci samé odmítnuto.

Právní závěr odvolacího soudu, dle něhož stěžovatel, ač poučen, neuvedl žádný přípustný odvolací důvod, vycházel z obsahu stěžovatelova odvolání a jeho dvou doplnění; Ústavním soudem nebylo zjištěno nic, co by uvedený závěr zpochybňovalo, pročež nemohl než konstatovat, že týž obstál nejen v rovině zákonné, ale i ústavní. Ústavně právní argumentace stěžovatele vycházející z jeho odlišného hodnocení omluvitelnosti důvodu jeho zpoždění k ústnímu jednání tak nebyla ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí z důvodů shora uvedených případná. Protože jiný relevantní argument stěžovatel nevznesl, Ústavní soud uzavřel, že řízení jako celek nebylo možno považovat za nespravedlivé a tvrzení stěžovatele o porušení jeho ústavních procesních práv zaručených v y a Úmluvy nemělo opodstatnění. Stran tvrzeného porušení y Ústavní soud připomíná, že tento článek sice s právem na spravedlivý proces velmi úzce souvisí, neboť ve své podstatě určuje principy organizace a činnosti soudů, sám o sobě však žádné subjektivní veřejné právo nezakládá.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2006

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu