Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 67/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Města Louny, se sídlem Louny, Mírové nám. 35, zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem Louny, Beneše z Loun 50, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2005, čj. - 11, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2005, čj. - 11, kterým bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. Petr Šilhan není vyloučen z projednávání a rozhodnutí ve věci výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. . Stěžovatel tvrdí, že označeným usnesením krajského soudu bylo porušeno jeho základní právo podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti konkrétně uvedl, že u Okresního soudu v Lounech podal dne 8. 9. 2005 návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného L. F. pro dlužnou částku 15 000,-- Kč. Dne 21. 9. 2005 byl upozorněn soudcem JUDr. P. Šilhanem, že navržený způsob exekuce je zřejmě nevhodný. Proti tomuto postupu vznesl stěžovatel námitky, neboť zmíněné úvahy považuje za jsoucí v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2004, čj. -62, z něhož vyplývá, že ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí nelze na oprávněném požadovat, aby dokazoval vhodnost navrženého způsobu i rozsahu výkonu rozhodnutí. Námitku podjatosti uvedeného soudce vznesl zejména proto, že tento soudce podal proti stěžovateli u Okresního soudu v Lounech, dne 17. 10. 2001, žalobu pro zaplacení částky 6 214,14 Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem námitce stěžovatele nevyhověl. Podle stěžovatele je rozhodnutí krajského soudu v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004,

sp. zn.

, který deklaroval, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků může být podnětem k tomuto zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

Stěžovatel poukázal na skutečnost, že v době, kdy proti němu uvedený soudce podal žalobu, dospěl krajský soud k závěru, že všichni soudci Okresního soudu v Lounech jsou z rozhodování věci vyloučeni jen proto, že u okresního soudu v Lounech pracuje otec stěžovatele a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Mostě. Nemůže proto akceptovat závěr napadeného rozhodnutí již proto, že žalobce pracuje u tohoto soudu sám, proti stěžovateli vede sporné řízení a nyní by rozhodoval i o jeho sporu. Podle stěžovatele tyto objektivní okolnosti zakládají legitimní přesvědčení, že by soudce mohl určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponovat. Spor, který soudce proti stěžovateli vede, nevyplývá jen z rozdílných právních názorů na regulaci nájemného, ale byl vyvolán soudcem poté, co se stěžovatelem uzavřel nájemní smlouvu s dohodnutým nájemným a později začal platnost smlouvy zpochybňovat a uplatňovat nárok na regulované nájemné.

Ústavní soud si v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, vyžádal vyjádření účastníků řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl, že s argumentací stěžovatele nesouhlasí, neboť zákonný důvod pro vyloučení soudce P. Šilhana dán není. K námitce stěžovatele, že v jiné věci byli soudci Okresního soudu v Lounech vyloučeni a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Mostě, krajský soud uvedl, že se jednalo o zcela odlišnou situaci. Bylo to řízení, ve kterém byl JUDr. P. Šilhan účastníkem řízení a byl posuzován vztah soudců tohoto soudu přímo k jeho osobě. Předmětná věc je odlišná v tom, že JUDr. P. Šilhan je zákonným soudcem v této věci a jde o jeho vztah k některému z účastníků. V dalším krajský soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Stěžovatel k uvedenému vyjádření krajského soudu poznamenal, že smysl jeho argumentace spočívá v tom, že v jeho věcech rozhoduje soudce, který na něho podal žalobu, kterou se domáhá zaplacení dnes již částky 16 012,80 Kč a toto řízení není dosud skončeno. Podle stěžovatele tak nemůže obstát argument, že JUDr. Petr Šilhan je zákonným soudcem ve věci, pokud podle jeho názoru byly naplněny zákonné důvody pro jeho vyloučení.

Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem Ústavní soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. P. Šilhan není vyloučen z projednávání a rozhodnutí ve věci výkonu rozhodnutí, vedeného pod sp. zn. u Okresního soudu v Lounech. V odůvodnění uvedl, že jmenovaný soudce připustil, že vede se stěžovatelem spor, který vyplývá z rozdílných právních názorů na regulaci nájemného. Tento spor však v žádném případě neovlivňuje jeho vztah k městu Louny jako účastníku řízení ve věcech, které řeší. Podjatý se být necítí. Krajský soud vyšel z ustanovení a dovodil, že rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci podle y. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Sama skutečnost, že soudce, který rozhoduje v této věci, vede občanskoprávní spor s jednou ze zúčastněných stran, zejména když nejde o spor, ze kterého by bylo možno dovodit osobní negativní vztahy k oprávněnému, nemůže být důvodem pro jeho vyloučení. Krajský soud tak dospěl k závěru, že zákonný důvod uvedený v v této věci není dán.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel v podstatě opakuje stejné námitky, které uvedl již ve svém návrhu na vyloučení soudce, a staví tak Ústavní soud do role další přezkumné instance, která mu však nenáleží (srov. y ČR).

Ústavní soud na tomto místě opakovaně uvádí, že jeho úkolem je poskytovat ochranu základních práv a svobod. Není tedy oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu su ČR,d a mezinárodními smlouvami podle y ČR. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných , , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod.

Lustrem spisů u Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal několik ústavních stížností, týkajících se rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem o návrzích stěžovatele na vyloučení soudce JUDr. P. Šilhana. V identické věci stěžovatele již rozhodl čtvrtý senát Ústavního soudu usnesením ze dne 1. 6. 2006,

sp. zn.

, kterým ústavní stížnost odmítl. Zde se zevrubně vypořádal se všemi argumenty stěžovatele a dovodil, že Krajský soud v Ústí nad Labem dostál požadavku transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svého rozhodnutí, takže k porušení základního práva stěžovatele nedošlo. Obdobně rozhodl čtvrtý senát Ústavního soudu i ve věci téhož stěžovatele, vedené pod

sp. zn.

. První senát Ústavního soudu neshledal žádný důvod pro odlišný postup v přezkoumávané věci. Pokud stěžovatel argumentuje rozporem napadeného rozhodnutí krajského soudu s nálezem Ústavního soudu,

sp. zn.

, a postupem soudce JUDr. P. Šilhana v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. , nelze než odkázat na argumentaci IV. senátu Ústavního soudu na čtvrté straně odůvodnění usnesení ze dne 1. června 2006,

sp. zn.

.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu