Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 167/06

Ústavní soud rozhodl dne 4. 9. 2006 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti paní Ing. N.L., právně zastoupené advokátem Mgr. Luďkem Voigtem, Bělohorská 163/185, Praha 6, proti jinému zásahu veřejné moci - průtahům v řízení - vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 31. 3. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož stěžovatelka brojila proti jinému zásahu veřejné moci - průtahům v řízení - vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Neodůvodněně dlouhým soudním řízením před obecnými soudy mělo dojít k zásahu do práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována , y ČR. Stejně tak mělo dojít k zásahu do práv daných d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), z nichž mimo jiné plyne, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána v přiměřené lhůtě.

II.

Ústavní soud si za účelem posouzení otázky průtahů v řízení vyžádal od příslušného obvodního soudu jednak vyjádření k předmětnému návrhu a jednak si vyžádal též dotčený soudní spis.

Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém vyjádření k návrhu konstatoval, že v předmětné věci nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelky a při rozhodování bylo postupováno v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze ponechal výzvu Ústavního soudu bez vyjádření.

Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje obsahové a formální náležitosti a zda se jedná o ústavní stížnost přípustnou podle , přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatelka ještě před jejím podáním vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( ). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní soud v minulosti, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, před podáním ústavní stížnosti nevyžadoval vyčerpání hierarchické stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Novelou (účinnou od 1. 7. 2004) , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou , však byla do právního řádu začleněna nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na niž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu ( ). Vzhledem k tomu, že uvedená novela zákona odstranila dřívější neúčinnost stížnosti a do právního řádu tak byl vnesen nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání návrhu dle ustanovení zákona o soudech a soudcích před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

).

Z příloh předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka k průběhu celého soudního řízení přistupovala aktivně a svými urgencemi a stížnostmi se pokoušela urychlit projednání své věci, přičemž poslední stížnost na průtahy v řízení je z 28. 3. 2006, tj. těsně před podáním předmětné ústavní stížnosti. Jak plyne z výše uvedeného, aby bylo lze podat opodstatněnou ústavní stížnost ve věci průtahů v řízení, je třeba vyčerpat veškeré řádné procesní prostředky, tj. i institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu, což se však v předmětném případě nestalo a návrh tak není přípustný k meritornímu projednání.

Z ustanovení vyplývá, že náklady řízení před Ústavním soudem, jež vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud citovaný zákon nestanoví jinak. Z následujícího odstavce 4 je pak zřejmé, že náhradu nákladů řízení může Ústavní soud uložit jen v odůvodněných případech, a to podle výsledku řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti úspěšná, nebyly jí přiznány ani náklady řízení, jenž požadovala ve svém stížnostním petitu.

K návrhu stěžovatelky na přiznání přiměřeného zadostiučinění Ústavní soud uvádí, že ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána y ČR a v jeho rámci . Podle písm. d) y rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle písmeno a) , jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písmeno d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z výše uvedených důvodů potom Ústavní soud ústavní stížnost, jíž se stěžovatelka domáhá přiznání přiměřeného zadostiučinění, odmítl, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ].

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. 9. 2006

Michaela Židlická

soudce zpravodaj